Adresa žižkovského bytu, telefonní číslo Václava Havla, domlouvání fotky na obal Krylovy desky Bratříčku, zavírej vrátka. To jsou první deníkové zápisy fotografa Josefa Koudelky z ledna 1969. Pro Kryla vybral záběr chlapce s namalovaným terčem na zádech, kterého potkal o půl roku dříve během srpnové invaze Sovětského svazu do Československa. Tehdy vznikl soubor snímků, který mu změnil život. Nejdřív za hranice putovaly fotky, záhy i jejich autor.
Koudelkovi je letos čtyřiaosmdesát a rozhodl se zveřejnit zápisky ze svého následujícího nomádského období, jež nehledě na přibývající věk ukončila až pandemie. Deníky ale nejsou ani tak zprávou o událostech, respektive lidech a místech, které na své životní cestě potkal, nýbrž hlavně svědectvím o unikátním životě člověka, který se namísto fotografa považuje za „sběratele“ situací, na něž náhodně narážel a zároveň je cíleně, soustavně a opakovaně vyhledával.
Nemít na fotokomoru, nevadí…
„Hlavně foť, vole, moc nepřemejšlej, nejseš žádnej myslitel. Zaznamenávej,“ píše Koudelka v jednom z prvních zápisů. „Uvědom si, vole, že nemáš moc času, abys něco udělal. Tak ho nepromarni a dři. Dři, dři, dři.“ Volové v průběhu let z deníků postupně mizí, ale nikoli sebemotivační promluvy. O zveřejnění alespoň části obsahu diářů, které mu byly jedinými společníky na cestách, Koudelka uvažoval dlouho. Krátce před nástupem pandemie je svěřil do rukou teoretika fotografie Tomáše Pospěcha, který ve spolupráci s autorem z…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
