Kolektivní vina Richarda III.

V srpnu roku 1485 byl král Anglie Richard III. zabit v bitvě u Bosworthu. Vítězní vojáci Jindřicha z Richmondu následně jeho dvaatřicetiletou mrtvolu s rozsekanou lebkou přivázali za koně a vláčeli ji ulicemi Leicesteru. Až do roku 2011 ležel Richard III. pod leicesterským parkovištěm, které nahradilo františkánský klášter, v němž byl původně pohřben a jejž nechal Jindřich VIII. v touze zapomenout na Richarda srovnat se zemí. Když o padlém králi napsal William Shakespeare hru na objednávku tudorovců, kteří Richarda nenáviděli, popsal ho jako „křivého, znetvořeného ošklivce, tak obludného, že i psy bere ďas“. A vložil mu do úst větu, která se probojovala mezi nejslavnější poslední slova v dějinách: „Království za koně!“

I díky objevu Richardova těla, které dnes spočívá v katedrále svatého Martina v Leicesteru, víme, že král skutečně trpěl těžkou skoliózou. Jinak to byl ale poměrně vzhledný chlapík. Fyzický netvor se z něj stal až kvůli Shakespearovi a malířům, kteří jeho podobiznu víc a víc deformovali, jak ubíhal čas od jeho smrti. Psychickým netvorem bezesporu byl. Nechal popravit bratra královny Alžběty, hraběte Riverse, komořího Hastingse, Greye i Vaughana, že by ale zavraždil i prince Edwarda, Jindřicha VI., natož svého bratra Clarence a obě děti krále Eduarda IV., o tom žádné důkazy nejsou.

Richard III. nehledě na historická fakta zůstane v lidských dějinách zapsán jako symbol touhy po moci za každou cenu. Jako samolibý hrůzovládce, který šel za svými cíli přes…