Není „kůra“ jako „kúra“ – proč se někdy toto podstatné jméno píše s „ů“ a někdy s „ú“? A jsou obě varianty spisovné? Odpověď je jednoznačná: ano, jsou, ale každá z nich má jiný význam.
Jedna z jazykových pouček praví, že kroužek nad „u“ píšeme pouze ve slovech domácího původu. Mimochodem, za to, že hláska „ů“ pronikla do české abecedy, vděčíme Janu Blahoslavovi, který takto v 16. století zkrátil dvojhlásku „uo“, když „o“ zmenšil a přesunul nad „u“, například „duom“ – „dům“, „muoj“ – „můj“ či „puojdu“ – „půjdu“. To jsme však trochu odbočili, vraťme se tedy ze stručného výletu do dějin naší mateřštiny zpátky do současnosti.
Podstatné jméno „kůra“ s kroužkem nad „u“ označuje jednak ochrannou povrchovou vrstvu kmene nebo větví: „březová kůra“, „mulčovací kůra“, „piniová kůra“, jednak obecně povrchovou tuhou vrstvu, slupku – „pomerančová kůra“, zemská kůra“, „mozková kůra“, „kůra nadledvin“ a podobně.
„Ú“ s čárkou se uvnitř slova vyskytuje ve slovech cizího původu. Je mezi nimi také výraz kúra, který pochází z latiny a znamená soustavné léčení či zkrášlování, tedy proces, péči o někoho v určitém časovém období, třeba „lázeňská kúra“, „pitná kúra“, „odtučňovací kúra“, „detoxikační kúra“, ale také analogicky „manikúra“ a „pedikúra“. Výraz „kúra“ může rovněž označovat kosmetický přípravek s léčebnými nebo ozdravnými účinky: „vlasová kúra“, „pleťová kúra“.
Někdy se může „kůra“ s „kúrou“ sejít i v jedné větě, například „čaj z dubové kůry je účinnou kúrou při žaludečních a…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
