Farmář hledá ženu. Žije v zapadlém koutě nějakého zapadákova. Stává v pět. Na dovolenou nejezdí, přes gauč má deku, aby ho nezablátil, a k tomu nábytkovou stěnu po mamce. A mamka nebude daleko. Diví se snad farmář, že se sem holky nehrnou? Ani snad nediví, ale bavit se o tom rozhodně nehodlá.
A přitom má jeho problém jednoduché řešení. A to je akvaponie. Toto spojení hydroponického pěstování zeleniny a chovu ryb je totiž produkce potravin budoucnosti. Čistá, inteligentní, atraktivní – i pro ženy. To by si s nějakou akvaponickou farmářkou žil.
Ale jak to tomu paličákovi vysvětlit? Akvaponie je kompozitum slov akvakultura a hydroponie. Jenže už po téhle větě se farmář zvedne a jde radši podojit kozy. Těm rozumí a ony rozumí jemu. Každopádně hydroponie je pěstování rostlin bez hlíny, vše potřebné jim dodává živný roztok. Akvakultura je cílený a řízený chov ryb. Má různé podoby – mohou to být třeboňské rybníky nebo klece v páchnoucí zátoce někde v Číně, kde ryby zvolna otravují oceán svými výkaly. Anebo čistá a prostorná nádrž. Kde výkaly jsou to nejlepší. Záruka dobré úrody. Něco jako hnojiště na dvoře. Tomu by snad mohl sedlák rozumět.
Spojením akvakultury a hydroponie vznikla akvaponie. V nádrži se chovají ryby – a právě jejich výkaly bohaté na dusík, které by jinak otravovaly vodu, se využijí jako živný roztok pro rostliny. Už není potřeba žádná podezřelá hydroponická chemikálie z lahvičky. Rostliny dostanou vodu od ryb, odeberou živiny a čistá voda se vrací rybám.…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
