Tsunami solidarity

Taťána, Kristýna a Ira sedí u kuchyňského stolu, na něm talíř vařených párků a košík s nakrájeným chlebem. Z horkých uzenin se kouří, vůně se nese místností, žádná ze tří žen se ale do jídla nehrne, ačkoli pořádnou teplou snídani neměly už několik dní. Mají za sebou dlouhou cestu, po které jsou vyčerpané, zároveň se toho v posledních dnech děje tolik nového, že teď na jídlo prostě nemají ani pomyšlení. Před čtyřmi dny opustily domov ležící ve středu Ukrajiny poblíž města Vinnycja a vydaly se na útěk před válkou. Taťána, která je matkou Iry a Kristýny, si teprve před měsícem udělala řidičský průkaz a teď musela najednou sednout za volant postaršího auta a podniknout tisícikilometrový útěk do bezpečí. V pětimístném osobáku s ní jely dvě dcery, syn, a také sestra s dětmi, celkem osm lidí a silnice byly místy ucpané dalšími auty s lidmi prchajícími ze země. Pro začínajícího řidiče by taková vyhlídka normálně představovala noční můru, teď ale strach z první velké cesty přehlušily jiné obavy: Taťánina rodná země se ocitla ve válce s Ruskem a i v její domovské Vinnycji byla slyšet mohutná exploze.

Také její šestnáctiletá dcera Kristýna zažívá svoje poprvé. Ještě nikdy nebyla v cizině a svou „premiéru“ si zcela jistě představovala jinak. A pokud jde o devítiletou Iru, ta si nejspíš ani pořádně neuvědomuje, co se to kolem vlastně děje. „Myslí si, že je to celé velké dobrodružství a těší se, až o svých cestách bude doma vyprávět spolužákům a učitelům,“ říká o své mladší sestře…