Kultura/mix

DĚLNÍCI KULTURY

„Chtěli jste, aby se vás všichni báli, a teď se divíte, že vás všichni nenávidí!“ V sále pražského Divadla v Dlouhé se v tu chvíli nikdo z publika ani nezavrtí, po skoro třech hodinách na jevišti vrcholí dramatický příběh jedné ruské rodiny, která se po rozpadu Sovětského svazu vyrovnává s vlastní temnou minulostí. Syn křičí na svou matku komunistku a manželku generála, který popravil stovky vlastních lidí během čistek na Sibiři. Nechápe, proč si jeho matka ani po získané svobodě nepřizná vlastní podíl na zločinech, na kterých celá její země desítky let stála. A že dokonce ani nepřipustí, že o nějaké zločiny vůbec šlo. „Náš člověk nesmí dostat svobodu, všechno pos**e!“ oponuje mu hystericky stárnoucí žena, která nechce, aby se jí přiznáním pravdy zhroutil svět. Pár minut po téhle scéně zhasnou světla, publikum se okamžitě zvedá a vestoje spustí desetiminutový aplaus.

Když Divadlo v Dlouhé loni začalo chystat adaptaci knihy Světlany Alexijevič Doba z druhé ruky. Konec rudého člověka, nemohlo tušit, že premiéra hry Konec rudého člověka proběhne přesně týden po začátku ruské invaze na Ukrajinu. Invaze do země, kde se běloruská nositelka Nobelovy ceny za literaturu v roce 1948 narodila, čili je po mámě Ukrajinka.

Dnes žije kvůli kritice Lukašenkova režimu v německém exilu a divadlem adaptovaný autorčin soubor autentických rozhovorů s Rusy o jejich minulosti a současnosti patří k nejtrefnějším ponorům do duše národa, který si za…