Povídá Zambijec, že jeho stát má vlastní ministerstvo námořnictva. „Ale vždyť vy ani nemáte moře!“ vysměje se tomu Jihoafričan. Zambijec se nedá: „No a co? Vždyť vy v Jižní Africe taky máte ministerstvo spravedlnosti, nebo ne?“ Psal se rok 1984, u mysu Dobré naděje vládl apartheid a postava z vtipu, který v Oslu v děkovném projevu při přebírání Nobelovy ceny míru pronesl anglikánský kazatel Desmond Tutu, se nepletla. Jihoafrický režim založený na rasistickém bezpráví měl vlastní ministerstvo spravedlnosti… Vtip pronesený při tak slavnostní chvíli Tutua vystihoval: humor byl v jeho povaze, v soukromí i na veřejnosti byl pořád nakažlivě uvolněný a s úsměvem na rtech.
Legendární arcibiskup z Kapského Města, který na druhý svátek vánoční ve věku devadesáti let zemřel, se však nechtěl snadno zalíbit. Nobelovu cenu míru nepřebíral jen za boj proti apartheidu, ale také protože násilí páchané ve jménu černošského osvobození odsuzoval stejně ostře jako násilí státní moci. Několikrát během vypjatých osmdesátých let vběhl do davu, který se chystal na ulici upálit údajné policejní donašeče. „Jestli to uděláte ještě jednou, tak pro mě bude těžké dále prosazovat naše osvobození. Svoboda musí přijít, ale musí přijít správným způsobem,“ řekl jednou, když nestihl domnělého zrádce zachránit. Sám se novináři deníku The Washington Post svěřil, že být mladým černochem, tak by měl vzhledem ke zvrácenosti vládnoucího režimu problém svá pacifistická kázání dodržovat. Podporoval však mezinárodní…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
