Je toho málo, na čem bychom se všichni shodli

1. Které zvíře je podle vás nejvíc „politické“ a proč?

Vlastně je zajímavé, jak úplně každé zvíře je – nebo může být – určitým způsobem politické, nebo spíše politizované. V zásadě už od první bajky zvířata politizujeme tím, že jejich prostřednictvím vyprávíme příběhy o lidech a lidské společnosti. A to ani nemluvím o politických symbolech, jako je mírová holubice, nebo politických nástrojích, jako je panda velká. Nejvíc politickým zvířetem je pro mě nejspíš lev. „Král zvířat“ ani netuší, co všechno si do něj lidé už promítli.

2. Který politický okamžik vás formoval? (Kromě sametové revoluce)

Určitě nástup vlády v roce 2010 a příchod nového ministra na ministerstvo, kde jsem tehdy pracovala. Neblahé změny, které tam nastolil, pro mě mimo jiné byly silným impulzem k odborové angažovanosti.

3. Jaká je vaše první vzpomínka na politiku?

Moje první vzpomínka je spíše zprostředkovaná z vyprávění rodičů. V době sametové revoluce mi bylo sedm let, vybavuju si záběry z náměstí a plakala jsem, že nechci prezidenta z kriminálu. To s tím kriminálem mi naši samozřejmě vysvětlili.

4. Kdy a proč jste plakala kvůli politice?

No reálně naposledy v těch sedmi letech! Mnohem častěji pociťuju frustraci, vedoucí někdy až ke vzteklým slzám, a to vždycky ve spojení s úsilím o omezení lidských práv, jak je vidíme například v Maďarsku nebo v Polsku.…