Jahody jsou domov

Rok strávený ve dvaatřicetistupňové výhni s osmdesátiprocentní vlhkostí vzduchu a znečištěným ovzduším Kuala Lumpuru je tak akorát, abychom vyrazili někam jinam. Alespoň se zhluboka nadechnout. Jestli mi totiž v hlavním městě Malajsie něco doopravdy chybí, je to právě svěží vzduch do plic a aspoň pár vteřin, kdy mi všude po těle neteče pot.

Tyto dva cíle má podle všeho splňovat místo, které není od hlavního města zase tak daleko. Zhruba za tři hodiny jízdy autem bychom se měli dostat do Cameron Highlands, oblasti čajových a jahodových plantáží na západním okraji státu Pahang. Prvně jsem se o ní dočetla v průvodci, doopravdy mě ale k cestě zlákal až Krishnan, který nám ze své farmy každé dva týdny do Kuala Lumpuru doručuje čerstvé jahody. Za kilogram s dopravou až do domu si účtuje 30 ringgitů (asi 150 korun), což je cena, kterou si místní supermarkety berou za 200 gramů. Navíc vůbec není pravidlem, že jahody v oddělení ovoce a zeleniny mezi bednami papájí, mang, banánů a durianů najdete. Ani že stihly po cestě ze Spojených států, odkud je supermarketové zboží dováženo, zčervenat.

Místní malajsijské jahody jsou paradox, asi jako kdybyste u rovníku hledali smrkový les. Jenže příroda ruku v ruce s britskou kolonizací se zasloužily o to, že se tady pár takových paradoxů nachází. Oblast Cameron Highlands nese jméno koloniálního zeměměřiče Williama Camerona, který se do ní dostal v roce 1885. Trvalo dalších 40 let, než se Britové rozhodli vybudovat v necelých 1500 metrech…