O vyjmenovaných slovech

„Sveřepí šakali zavile vyli na bílý měsíc.“ Kdo by neznal větu, kterou diktoval legendární profesor Hrbolek svým studentům ve snímku Marečku, podejte mi pero!. Nebo další příklady ze školních lavic: „Víly vily věnce a psi na ně z vily vyli.“ „Brzy brzičko se pak z výšky vysoké vížky vysypalo sivé peří, které tam sokoli spolu s jestřáby nanosili.“

Podobných chytáků je v češtině mnoho a sem tam si s nimi nevědí rady nejen dítka školou povinná, ale ani někteří dospělí. Aby nedošlo na další hlášku ze zmíněného filmu: „Nu nepotěšil jste mě, ani já vás nepotěším“, je třeba si vzpomenout na vyjmenovaná slova a slova od nich odvozená. Kdo je zná a umí je používat, má částečně vyhráno.

Vyjmenovaná slova jsou spolu s pravidly o rodu, o vzoru a o shodě důležitými vodítky, jak se při psaní i/y vyvarovat chyb.

Zatímco ve staré češtině byl ve výslovnosti samohlásek „i“ a „y“ jasně slyšitelný rozdíl, v současné češtině mezi nimi rozdíl ve výslovnosti není. Proto vznikl seznam vyjmenovaných (či vyňatých) slov, ve kterých se po obojetných souhláskách píše „y“. První takový výčet se objevil v Pravidlech hledících k českému pravopisu a tvarosloví, jež vyšla v roce 1902; zatím poslední verze pochází z Pravidel českého pravopisu z roku 1993.

Ke správnému používání vyjmenovaných slov je ale nutné znát jejich význam. V češtině, jak známo, existují dvojice slov, z nichž jedno patří k vyjmenovaným a píše se v něm „y“, druhé se však píše s „i“ – „mýt“ si ruce a…