„Sveřepí šakali zavile vyli na bílý měsíc.“ Kdo by neznal větu, kterou diktoval legendární profesor Hrbolek svým studentům ve snímku Marečku, podejte mi pero!. Nebo další příklady ze školních lavic: „Víly vily věnce a psi na ně z vily vyli.“ „Brzy brzičko se pak z výšky vysoké vížky vysypalo sivé peří, které tam sokoli spolu s jestřáby nanosili.“
Podobných chytáků je v češtině mnoho a sem tam si s nimi nevědí rady nejen dítka školou povinná, ale ani někteří dospělí. Aby nedošlo na další hlášku ze zmíněného filmu: „Nu nepotěšil jste mě, ani já vás nepotěším“, je třeba si vzpomenout na vyjmenovaná slova a slova od nich odvozená. Kdo je zná a umí je používat, má částečně vyhráno.
Vyjmenovaná slova jsou spolu s pravidly o rodu, o vzoru a o shodě důležitými vodítky, jak se při psaní i/y vyvarovat chyb.
Zatímco ve staré češtině byl ve výslovnosti samohlásek „i“ a „y“ jasně slyšitelný rozdíl, v současné češtině mezi nimi rozdíl ve výslovnosti není. Proto vznikl seznam vyjmenovaných (či vyňatých) slov, ve kterých se po obojetných souhláskách píše „y“. První takový výčet se objevil v Pravidlech hledících k českému pravopisu a tvarosloví, jež vyšla v roce 1902; zatím poslední verze pochází z Pravidel českého pravopisu z roku 1993.
Ke správnému používání vyjmenovaných slov je ale nutné znát jejich význam. V češtině, jak známo, existují dvojice slov, z nichž jedno patří k vyjmenovaným a píše se v něm „y“, druhé se však píše s „i“ – „mýt“ si ruce a…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu