Stížnosti nad Merkurem

Poslední fotografie téhle knížky je také posledním snímkem Jana Kaplického. Dívá se na dceru Johanku, kterou právě porodila jeho žena Eliška Kaplicky. To bylo 14. ledna 2009, architekt strávil v porodnici dvě hodiny, pak se vydal na oslavu do restaurace Potrefená husa v pražských Dejvicích. Tam už ale nedojel. „Zkolaboval na ulici Československé armády před domem číslo 20, na dohled jedné ze svých nejoblíbenějších budov v Praze, Skleněného paláce (…), ve kterém se snažili s Eliškou koupit byt,“ píše se v knize Jan Kaplický. Pro budoucnost a pro krásu. Poslední epizoda jeho života je známá – biografie Ivana Margolia ji ovšem vypráví precizně a s péčí o detail, podobně jako celý Kaplického příběh.

Autor v průběhu let vyzpovídal zásadní lidi, kteří architekta znali. K dispozici měl fotografie i jeho deníky, procházel rozhovory a články, informace k realizovaným i nerealizovaným projektům.  A pak z nich sestavil přehledně strukturovaný, plastický a zábavný příběh: čtenář se dozví, že Kaplický měl rád koberce v teple růžové barvě a snídal každé ráno croissant – a stejně zřetelně si uvědomí, že změnil architekturu.

Dvě polohy

Kaplický se narodil se v dubnu 1937 v pražských Střešovicích otci Josefovi, sochaři, a mamince Jiřině, malířce, která se věnovala kreslení květin. Ve vzpomínkách dětských přátel ožívá kultivované prostředí rodné vily i zárodky pozdějších zálib: už jako dítě stavěl modely ze stavebnice Merkur a stěžoval si, že z dílků nelze sestavit oblé…