Stížnosti nad Merkurem
Příběh architekta Kaplického je vyprávěný s péčí o detail
Poslední fotografie téhle knížky je také posledním snímkem Jana Kaplického. Dívá se na dceru Johanku, kterou právě porodila jeho žena Eliška Kaplicky. To bylo 14. ledna 2009, architekt strávil v porodnici dvě hodiny, pak se vydal na oslavu do restaurace Potrefená husa v pražských Dejvicích. Tam už ale nedojel. „Zkolaboval na ulici Československé armády před domem číslo 20, na dohled jedné ze svých nejoblíbenějších budov v Praze, Skleněného paláce (…), ve kterém se snažili s Eliškou koupit byt,“ píše se v knize Jan Kaplický. Pro budoucnost a pro krásu. Poslední epizoda jeho života je známá – biografie Ivana Margolia ji ovšem vypráví precizně a s péčí o detail, podobně jako celý Kaplického příběh.
Autor v průběhu let vyzpovídal zásadní lidi, kteří architekta znali. K dispozici měl fotografie i jeho deníky, procházel rozhovory a články, informace k realizovaným i nerealizovaným projektům. A pak z nich sestavil přehledně strukturovaný, plastický a zábavný příběh: čtenář se dozví, že Kaplický měl rád koberce v teple růžové barvě a snídal každé ráno croissant – a stejně zřetelně si uvědomí, že změnil architekturu.
Dvě polohy
Kaplický se narodil se v dubnu 1937 v pražských Střešovicích otci Josefovi, sochaři, a mamince Jiřině, malířce, která se věnovala kreslení květin. Ve vzpomínkách dětských přátel ožívá kultivované prostředí rodné vily i zárodky pozdějších zálib: už jako dítě stavěl modely ze stavebnice Merkur a stěžoval si, že z dílků nelze sestavit oblé…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu