Hledání trojjediného boha

Možná jsme nezajímaví. Možná nás kotlík Rakouska-Uherska ukoval právě takhle. Jak lze hledat drama na hladině spokojenosti?“ Ani Marek Epstein, jeden z nejúspěšnějších českých scenáristů, se občas neubrání otázce, proč v jeho zemi v porovnání třeba s Polskem nebo Rumunskem nevznikají výrazné originální filmy. Tohle téma se v hodnocení české filmové a televizní tvorby opakovaně vrací a nejnověji se vynořilo znovu například v souvislosti se seriálem Božena. Neplatí ale zdaleka jen pro něj. Při pohledu na tuzemské filmy a seriály se opravdu může zdát, že v české kotlině nikdo nežije (a snad ani nikdy nežil) skutečný velký příběh. Už zmíněná Božena ale ukazuje, že je to nesmysl. Velké příběhy přinášela minulost včetně té rakousko-uherské, stejně jako současnost. Zdá se ale, že je tuzemští tvůrci neumějí nebo nechtějí vyprávět.

Pozornost se v tomhle ohledu vždy stočí ke scenáristům. Právě oni mají dodat „výborně odvyprávěný“ příběh, na jehož základech se vztyčí majestátní kinematografický počin. Pokud jich tu takových máme jako šafránu, musí být slabinou českého filmu právě scénáře. Takové tvrzení se vžilo jako pohodlná zkratka, která nikoho nenutí pátrat, zda tomu tak skutečně je, proč tomu tak případně je, nebo jestli to není všechno přece jen ještě trochu jinak. „Je to alibismus,“ hodnotí tento pohled scenárista a bývalý dramaturg České televize Jakub Felcman, který aktuálně píše scénář podle knihy Karla Klostermanna Kam spějí děti. Autor odmítá…