Stále kráčíme dobrým směrem

1. Které zvíře je podle vás nejvíc „politické“ a proč?

Ono se to málo ví, ale já jsem v podstatě vášnivá amatérská ornitoložka. A hned na první dobrou mě napadá tetřev hlušec – hrabavý majestátní pták, který láká samičky na roztodivné a velice atraktivní zvuky, ovšem sám je při toku hluchý.

2. Který politický okamžik vás formoval? (Kromě sametové revoluce)

V kvartě na osmiletém gymnáziu jsme dostali třídní učitelku, která se k nám chovala nepochopitelně hrubě. „Kdo se má na ty vaše opuchlé ksichty po ránu dívat?“ byl jeden z mnoha příkladů její komunikace. Iniciovala jsem třídní petici. Celá ta akce byla daleko, velice daleko za hranicí mé tehdejší komfortní zóny. Konfrontace i s některými dalšími pedagožkami, které nás citově vydíraly s tím, že jde o (vdanou) matku dvou dětí, mi byly až fyzicky nepříjemné, byl to velký stres. Ale tehdejší vedení nám dalo za pravdu, dostali jsme fantastického nového třídního, který s námi byl až do maturity a dnes dělá proděkana na Filozofické fakultě MU. A pro mě to byla obrovská lekce a trénink na mnohem obtížnější životní situace.

3. Jaká je vaše první vzpomínka na politiku?

Těch útržkovitých vzpomínek z dětství je hodně, ale teprve když mě za socialismu na ZŠ Leninova vyhlásili vzornou žákyní 1. C, začalo to být osobní. Fotili jsme se společně s ostatními „vzorňáky“ z jiných tříd u zdi před školou na speciální čestnou nástěnku…