Příliš mnoho demokracie

Tohle nebude příliš populární názor, ale pokud se shodneme, že demokracie mezi státy znamená, že každé zemi bez ohledu na její velikost se dostane sluchu, pak je Evropská unie velmi demokratická organizace. A to je její problém.

Ursula von der Leyen minulý týden obhajovala postup při nákupu vakcín proti covidu a mimo jiné zmínila, že každý kontrakt, který komise uzavřela, musely schválit všechny členské státy. Každému státu přitom dala komise pět pracovních dnů, aby se vyjádřil. Některé to stihly, jiné otálely. Některé daly komisi bez výhrad zelenou, jiné vznesly námitky a proces schvalování se prodloužil. „Přijmout rozhodnutí v sedmadvaceti prostě trvá déle, než když se člověk rozhoduje sám za sebe,“ řekla v rozhovoru pro několik médií šéfka EK. Stejný proces se opakoval téměř u všeho, od schvalování strategie hromadného nákupu vakcín až po rozhodnutí, jestli nezkrátit akreditaci látek u Evropské lékové agentury.

Demokracie nebo rovnost mezi státy, chcete-li, znemožnila před nedávnem uvalení nových sankcí na Rusko kvůli uvěznění Alexeje Navalného. V otázkách zahraniční a bezpečnostní politiky platí v Unii právo veta, názor každé země je stejně relevantní a jedna jediná může všechny zablokovat; tentokrát to udělalo Německo.

Kritici jednomyslného hlasování argumentují, že je ve skutečnosti nedemokratické, protože hlas německého voliče „váží“ výrazně méně než hlas Ira, Lucemburčana nebo třeba Čecha. Zastánci konsenzu naopak říkají, že ten nejlépe ukazuje férovost…