Rozhlížíme se z malého kopečku uprostřed kruhové louky a Mads rozpřahuje ruce: „Tohle je hřbitov lidí bez mozků,“ říká. „A my právě stojíme na mohyle jejich šéfpsychiatra.“ Je to příběh k neuvěření, týká se celkem 9479 mozků a stejného počtu lidských osudů. Mozky se pacientům v dánských psychiatrických institucích odebíraly v letech 1945–1982 a asi 300 z nich leží zde v bývalé léčebně Nykøbing Sjælland, jež architekturou a konceptem připomíná pražské Bohnice. Po náročných životech tu poklidně spočívají v uniformních hrobech, pod nenápadným čtvercovým kamenem v trávě. Naproti hřbitovu stojí malá kaple, v níž byl skrytý operační sál, kde před pohřbem mrtvým vyjmuli mozek a nahradili jej novinami. Dělo se to bez vědomí příbuzných. Nevěřícně kroutíme hlavami a Mads krčí rameny. Sám je psychiatrický pacient a vyjadřuje spokojenost nad tím, že jemu už nikdo mozek pro vědecké účely nevezme.
Dánsko je nyní poněkud nerozhodné v tom, co s mozky dál dělat. V roce 2017 se zdálo, že obří sbírka bude kvůli nákladům na údržbu zničena. Nakonec našla útočiště na univerzitě v Odense, kde mozky i se svými příběhy dál leží ve formaldehydu a vědci jsou rozhodnutí je jednou konečně pořádně prozkoumat. Prý by se mohly hodit pro srovnání, protože část z nich pochází z dob, kdy neexistovala žádná psychofarmaka.
Čtyřicátník Mads nás ze hřbitova veze k sobě domů, do oblasti Rørvig, kde mají na pobřeží letní domy i dánské filmové hvězdy. Seznámili jsme se před pár lety na konferenci o duševním…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
