Kdy se vyplatí spolupracovat s Putinem

Zpráva o prodloužení dohody o kontrole jaderných zbraní mezi Ruskem a Spojenými státy zní přibližně stejně přitažlivě jako informace o opravě místní trafostanice. Je to pochopitelné, v obou případech se jedná o součást infrastruktury, bezpečnostní nebo energetické, běžný občan ji nevnímá a považuje ji za samozřejmou. Když o ní nic neví, znamená to vlastně, že dobře funguje. Problém by nastal teprve ve chvíli, kdy by někde něco explodovalo.

K doslovné explozi se v případě dohody New START přímo neschylovalo, prodloužení její platnosti o dalších pět let přišlo ale minulou středu v poslední chvíli: v pátek by smlouva zásadně omezující počet strategických jaderných hlavic Ruska a Spojených států vypršela. V takovém případě by obě mocnosti mohly nejen ve svých skladech oprášit tisíce dalších zakonzervovaných hlavic, ale zároveň by neexistoval systém, na jehož základě by šlo jejich počínání kontrolovat. Spojené státy přitom právě díky funkčnímu kontrolnímu systému mají za to, že Rusko dohodu, uzavřenou v roce 2011 mezi prezidenty Obamou a Medveděvem, až dosud spolehlivě dodržovalo.

Dohoda New START rozhodně není dokonalá. Nezahrnuje taktické jaderné zbraně kratšího doletu a netýká se vývoje nových jaderných zbraní. Zároveň omezuje pouze dvě zmíněné největší jaderné velmoci, ale nikoli Čínu, jejíž jaderný arzenál se mezitím utěšeně rozrůstá – byť stále nedosahuje potenciálu Ruska a USA. Zároveň ale je New START vlastně poslední vzájemnou dohodou mezi jadernými mocnostmi,…