Šťastné a veselé

Už je tu zas vánoční čas. Doba adventu se chýlí ke konci a přípravy na největší a nejoblíbenější svátky v roce právě vrcholí. V českých domácnostech se line vůně cukroví, skořice a vanilky, dopisy Ježíškovi jsou odeslané, vánoční stromky nazdobené. Na Vánoce se nepochybně těší i ti, kteří je vnímají především jako křesťanské svátky na památku narození Krista.

A tak je nejvyšší čas podívat se na to, jak vlastně vznikl název „Vánoce“. Kořeny dnešních Vánoc lze najít už v pohanských oslavách zimního slunovratu. S ním je patrně spjaté také německé slovo „Weihnachten“, které vzniklo ze staroněmeckého sousloví „ze den wihen nahten“, což znamená „v posvátných nocích, ve svatých nocích“. Etymologové ovšem nemají úplně jasno v tom, jak přesně se z německého „Weihnachten“ („weihen“ = „světit, posvětit“ a „nacht“ = „noc“) staly české „Vánoce“. Doslovně přeložená druhá část slova („noce“) je sice srozumitelná, ale první část („vá“) je neprůhledná. Naši předkové zřejmě převzali její fonetickou podobu [vaj], kterou si časem upravili na přirozenější [vá]. Došlo k tomu však již dávno, pravděpodobně ještě před příchodem Cyrila a Metoděje. Slovo „Vánoce“ ale v češtině zakořenilo tak hluboce, že v ní zůstalo i později, když nabylo křesťanského významu.

Namále mělo až nedávno, a to kvůli eurokomisařce pro rovnost Heleně Dalli, která chtěla pojem „Vánoce“ zrušit. V příručce o inkluzivní komunikaci, kterou sepsala v rámci vize „Unie rovnosti“, již si vytyčila Evropská komise, zdůvodňovala…