Tomáš se naučeným pohybem vykulil z postele. Hmátl po nočním stolku a do ruky mu padl kromě odznaku i přívěsek s kamínkem z Písečnice a známkami s Lucčiným jménem. Odznak si přitiskl na pyžamo a přívěsek schoval pod něj, ale to už byli všichni čtyři v hale, kam se hrnuli jejich spolužáci. V houfu ostatních zamířil ven na galerii, která byla teď v noci osvětlená jen mdlými orientačními světly. Poslední své kajuty opouštěli Ignisané, narychlo si zapínající své uniformy, a Tomáš si pomyslel cosi o šprtech.
S holkami na sebe jen mávli v polospánku. Jana protočila oči, aby dala najevo, co si asi myslí o Fraxinovi, který si dovolil je, zkušené druháky, vzbudit hned první noc na Singularitě. Zato Alice se tvářila ustaraně a co chvíli se prstem přesvědčovala, že jí na nose drží brýle. Spěchali k nejbližším šroubovicím a rychle klusali dolů, aby se k záchranným modulům na hlavním koridoru na technické palubě dostali do stanoveného limitu devadesáti sekund.
V cíli už na ně čekal Fraxinus a nebyl sám. Byl tam i Volcano, dále čerstvý páťák z týmu Optimy Lava a k Tomášovu překvapení i Primaluca. Druháci nastoupili do řady podél vnější stěny hlavního koridoru, kterou lemovaly vstupy do záchranných modulů.
Tomáš se rychle rozhlédl. Měl docela dobrý pocit, že jsou všichni, takže jim evakuaci nikdo nezkazil. Docela vážně přemýšlel, zdali by se proti tak neohleduplnému zacházení se zkušenými kadety neměli nějak ohradit. Nenapadalo ho nic, za co by je mohl Fraxinus tentokrát…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
