Ten údaj není tak banální, jak se může zdát. Česká společnost má za sebou už nepřetržitých třicet dva let života ve svobodě a prosperitě. A i když zdaleka ne všichni sahají po šampaňském, aby výročí oslavili, nelze popřít, že tak dlouhé období klidu pro vlastní rozvoj nedostala v novodobé historii českých zemí žádná generace. V souhrnu věcí, které si z něj odnášíme, nelze přehlédnout sílící pocit, že dobré časy nemusí trvat věčně, zvlášť když budeme dělat chyby. K tomu přispěl i končící rok 2021, který namíchal směs skepse s nadějí po čerstvém vládním střídání.
Naši kverulanti
I letos byla dominantní událostí koronavirová pandemie. Navzdory loňským představám se nákazu nepovedlo zastavit, protože virus vytváří nové mutace. Veřejný prostor navíc pohltily spory o očkování a nečekaná vlna nedůvěry k tomu, co jsme považovali za jeden z pilířů našeho racionálního světa, a sice k vědeckým poznatkům, a také ke zpravodajským médiím, která se snaží tyto vědecké poznatky zprostředkovat. Společností prostupuje konfliktní atmosféra, jejíž hloubku ukáže teprve budoucnost. To platí i o dalších problémech spojených s covidem, jako je následek dlouhého výpadku školní docházky nebo množící se psychické problémy u dětí.
Česko se však letos nepotýkalo jen se samotnou pandemií. Do kategorie problémů, jejichž důsledky ukáže čas, patří i vliv covidu na národní hospodářství. Rostoucí dluh a vysokou inflaci doplňuje drahá energie, která neblaze dopadá na mnoho rodin. Růst cen přitom…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
