Láska je jen slovo, říká název známého Simmelova románu. Pokud jde o EU, i jedno slovo může znamenat lásku. A naopak.
Po minulém týdnu je na stole schválený program předsednického tria, trojice zemí, které budou v následujících osmnácti měsících navigovat Unii evropskými a mezinárodními vodami. Začíná se v lednu Francouzi, končit se bude v roce 2023 Švédy. Uprostřed, na půl roku od července 2022, přijde řada na Čechy.
Na třicítce stran jsou vyjmenované priority, jimž by se musela věnovat kterákoli země, na niž by zrovna vyšlo předsednictví – dotáhnout rozjednanou legislativu, začít s novou atd. Patří mezi ně i mezinárodní obchod, konkrétně debata o tom, co by se napříště mělo vyrábět v Evropě místo v zámoří a jaké záruky chtít od dodavatelů. Není to nic nečekaného, ale slovíčkaří se. Program předsednictví totiž může posloužit jako bič na politiky dané země, že venku slíbili něco, co doma odmítají, a tak se občas měří na lékárenských vahách.
Dokument v poslední chvíli blokovala Francie, neboť její vyjednavači se točili na tom, zda podpora mezinárodního obchodu „je“ prioritou EU, nebo zda by jí „měla zůstat“ (pracovalo se s anglickým „remain“). Ve Francii proběhnou v dubnu nové volby, volný obchod tam mnozí považují za hrozbu pracovním místům, a tak je jeho podpora tabu. A Macron nechtěl, aby mu souhlas s liberalizací obchodu v EU omlátili jeho vyzyvatelé o hlavu.
Nakonec vyhráli Češi se Švédy (obchod „je i nadále“ prioritou). Možná si Francouzi řekli, že plány…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
