Provoz v hlavním proudu
Příliš povědomých či zbytných slov dvou zavedených autorek
S podzimem se tradičně dostavily domácí prozaické novinky, od nichž nakladatelé čekají, že buď promluví do předvánoční prodejnosti, či neujdou pozornosti soutěžních porot. A vůbec nejlépe obojí. Pavla Horáková a Lidmila Kábrtová mají potenciál takovým ambicím dostát.
Horákové románový debut pro dospělé Teorie podivnosti (2018) získal Magnesii Literu za prózu, proto byl očekáván pisatelčin nový text Srdce Evropy; ostatně Argo si jej vybralo coby reprezentanta do Velkého knižního čtvrtku, marketingově hlasité akce. Kábrtové povídková sbírka Místa ve tmě (rovněž 2018) obdržela hlavní cenu Nadace Český literární fond a autorka v ní kvalitou navázala na svůj pozoruhodný, experimentující debut Koho vypijou lišky (2013). Takže nynější titul Čekání na spoušť označený za povídkový román rovněž vyvolává zvědavost. A s jistým překvapením pak při četbě zjistíme, že ty knihy jsou si v něčem důležitém podobné – v určitém selhání, jež se dá označit za dobově příznačné.
Pojednání místo románu
Pavla Horáková v Teorii podivnosti rozvinula příběh o poměrně nestandardní mladé vědkyni z „Ústavu mezioborových studií člověka“. Bylo v tom dost ironie a švihu; v konci románu sice hrdinku proti smyslu vyprávění vyslala až do hájemství sci-fi, ale budiž. Srdce Evropy, které na obálce nese označení román, je pravým opakem předešlé prózy. Je to…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu