Dopisy

Zpátky do pravěku
Respekt 44/2021

Chtěl bych vyjádřit Respektu pochvalu a díky za to, že zveřejňuje články, úvahy a glosy, které často nejsou tzv. mainstreamové. V tomto kontextu se mi hodně líbil text Petra Třešňáka, kterého považuji za jednoho z nejfundovanějších novinářů u nás.

Autor v něm trefně shrnuje to, co můžeme v dnešní zrychlené elektronické době i jako laikové pozorovat – že na některé aspekty současného životního stylu (například dlouhodobé sezení v kanceláři či modré světlo z monitoru) jsme se ještě evolučně nestihli adaptovat. Nebo že naopak některé části těla jsou dnes do jisté míry nadbytečné.

V tomto kontextu si cením i úvah světových intelektuálů – naposledy třeba Michaela Sandela (Sláva vítězům. Ale co s poraženými?, Respekt 44), který zdravě zpochybňuje principy meritokracie (tedy „zásluhovosti“).

Jako společný jmenovatel zmíněných článků vidím poctivou novinářskou snahu vidět věci komplexně, dopřát sluchu názorové pluralitě a respektovat vyvíjející se vědecké poznatky.

Ondřej Herzán

Stát versus novinář
Respekt 43/2021

Díky za článek o Karlu Havlíčkovi Borovském, který uvádí adekvátnější údaje než někdejší tendenční výklady Jiřího Moravy. Jen je třeba ujasnit, že Havlíček se ani vydávání Slovana dobrovolně nevzdal. Po dvou varováních zmíněného místodržícího Karla Mecséryho, po nichž se podle účelově zřízeného zákona schylovalo k brzkému definitivnímu zákazu, časopis 14. srpna 1851 zastavil sám, aby se v příslušném posledním čísle ještě sám stihl rozloučit s čtenáři a mohl je naposledy povzbudit k občanskému sebevědomí.

Po hektických letech novinaření a politických aktivit byl Havlíček i kvůli potýkání se s úřady nesmírně fyzicky i myšlenkově vyčerpán a chtěl trochu vypnout. Zamýšlel nicméně pokračovat v teoretickém i praktickém studiu a působit na veřejnost jinak, zejména literárními pracemi, ostatně tak, jak si v mládí před rokem 1846 maloval. Připomeňme, že v letech 1850–1851 byl již na řízení svého Slovana sám, neměl desítky spolupracovníků, jak je obvyklé v redakcích časopisů dnes, a přesto, na rozdíl od Respektu, jeho časopis Slovan vycházel nikoli jednou, nýbrž dvakrát týdně!

Zdeněk Zacpal, překladatel

Oprava:

V minulém čísle jsme v textu Tramvaj do stanice snění omylem uvedli výročí existence filmových studií Barrandov jako stoleté. Správně mělo být 90 let.

V komentáři První krok k odvaze (Respekt 47) nám v překladu při přepočtu mílí na kilometry utekla nula - délka vodních cest Německa a Číny není 300, ale 3000 km.

Za početní chyby se čtenářům omlouváme.