Děti pražského jara

Zkušená Petra Hůlová s novou knihou Liščí oči cílí na dětské čtenáře a jejich probouzející se politické smýšlení. V populárním žánrovém rámci fantasy rozvíjí příběh alternativních dějin, díky kterému v roce 2020 funguje vše, o co se poslední roky zdejší společnost pře. Třináctiletá dvojčata Eda a Zuzka se totiž vrátila v čase do Sověty okupovaného Československa, takže o 50 let později není potíž s inkluzí ve školství, klimatickou změnou ani dostupným bydlením.

Hůlová se s rozehráním nepárá. Po představení hlavních hrdinů z úplné rodiny, která navzdory vysokoškolsky vzdělaným rodičům nemá na byt, dovolenou u moře ani nové oblečení, šoupne sourozence do spojovacího tunelu s minulostí. Eda a Zuzka vylezou 22. srpna 1968 v Praze a díky lišce, jež se stane jejich tichou průvodkyní, pochopí, že mají zachránit nejen dědu, aby nebyl zastřelen na barikádách, ale také samu vlast před sovětským vazalstvím i následným kapitalismem. Zatímco první úkol se jim zdaří rychle, s druhým je to na dlouhé lokte. Dvojčata s „dvacetiletým“ dědou odlétají s československými politiky do Moskvy, aby je přesvědčili, že nemají podepsat souhlas s invazí. Autorka účelně používá žánrové rekvizity a další motivy, aby usadila ulítlý námět, přesto se děj často posunuje spíš setrvačně. Sourozenci se dostanou všude, protože ve dne jsou neviditelní, z větších průšvihů jim zas pomáhá liška. Navíc doma poslouchali výklady svého otce-učitele dějepisu, takže se rychle zorientují a odhalí, kdo je Dubček…