O barvách

Minulý měsíc jsme na tomto místě popisovali, jak je to s pravidly u složených přídavných jmen, kdy se píší dohromady a kdy se spojovníkem. Vynechali jsme přitom jednu zajímavou skupinu těchto adjektiv – a tou jsou barvy. Zrovna teď na podzim, kdy příroda doslova hraje všemi barvami, nastal ten pravý čas se k nim vrátit.

Hned na začátku pro vás máme dobrou zprávu. Nedávno totiž došlo ke zjednodušení pravidla o psaní složených přídavných jmen, která označují barvy a jejich odstíny. Dříve musel pisatel rozlišovat, jestli může kombinace barev tvořit barevný odstín, nebo ne. Pokud odstín nebylo možné vytvořit, psalo se celé přídavné jméno dohromady bez spojovníku, například „oranžovobílý květ“ nebo „červenomodrobílá česká vlajka“). Pokud ano, psalo se přídavné jméno v případě dvou samostatných barev se spojovníkem („žluto-zelený“), v případě odstínu dohromady („žlutozelený“). Někdy však nebylo snadné rozhodnout, které barvy spolu mohou tvořit odstín, a které ne. Ústav pro jazyk český Akademie věd ČR proto přistoupil ke zjednodušení pravidla.

Nyní platí, že pokud složené adjektivum tvoří dvě či více samostatných (oddělených) barev, píšeme mezi nimi spojovník(y), aniž bychom zvažovali, zda spolu dané barvy mohou, či nemohou tvořit odstín. Typické je to při popisování vlajek nebo barev oblečení, třeba „červeno-modro-bílá česká vlajka“, „růžovo-bílé květované šaty“. Výjimkou je výraz „černobílý“, který píšeme bez spojovníku, ačkoli toto slovo neoznačuje odstín vzniklý smícháním…