Nevytrhnout sazenici z půdy. Od koho dostává čínský samovládce Si rady při utahování šroubů

Zvenčí se může snadno zdát, že se čínský režim nemění: pořád vládne komunistická strana, její rozhodování je neprůhledné, opozice zakázaná. Režim se ale vyvíjí a za vlády Si Ťin-pchinga v posledních deseti letech prošel velkou proměnou.  Za vlády jeho předchůdce Chu Ťin-tchaa, tedy do roku 2013, o podstatných věcech rozhodoval kolektivní orgán, stálý výbor politbyra, ve kterém byly zastoupeny různé názorové frakce strany. Prezident byl na veřejnosti dosti nevýrazný, fakticky byl jen prvním mezi rovnými, a vládnout směl jen dvě funkční období. Komunistická strana a ideologie se postupně vytrácely z běžného života zvláště u obyvatel velkých měst, kde rostla střední třída s přístupem k internetu. Čína byla plně zapojena do globalizace, vztahy se Západem stabilní a poměrně bezproblémové. Si ale tento vývoj změnil: veškerou moc kontroval ve své osobě a zrušil omezení vlády na dvě funkční období. Vznikl kolem něj kult osobnosti doprovázený například hromadným čtením brožury shrnující jeho myšlenky, i v soukromých firmách posílila moc stranických buněk. Čína se více uzavřela do sebe, ve svém sousedství začala vystupovat asertivněji a vztahy se Spojenými státy jsou stále napjatější. 

Tento posun stvrdil sjezd komunistické strany, kde byli zvoleni noví členové stálého výboru politbyra. Už v něm nejsou žádné názorové frakce jako před deseti lety, ale pouze vůči prezidentovi zcela loajální a podřízení muži. Jedním z nich je Wang Chu-ning považovaný za nejvlivnějšího čínského intelektuála. Platí za autora mnoha konceptů prezidenta Si Ťin-pchinga, třeba jeho politiky čínského snu o velké obrodě čínského národa nebo myšlení o socialismu s čínskými charakteristikami v nové době. Jeho profil vyšel v Respektu vloni v rámci seriálu o vlivných světových intelektuálech a nyní jej proto výjimečně odemykáme. Wangovo přemýšlení pomáhá k pochopení aktuálních, Západu někdy nepochopitelných kroků pekingského režimu.

Poté co letos v lednu příznivci Donalda Trumpa vzali útokem americký Kapitol, vystřelila v Číně vzhůru cena knihy, která už dávno nebyla novinkou a těžko se sháněla. Nese název Amerika proti Americe a předvídá postupný úpadek země pod vlivem rostoucích domácích konfliktů. Když se v jednom čínském on-line antikvariátu začala nabízet za neskutečných 2500 dolarů, všiml si fenoménu i byznysový server Bloomberg. „Zájem je důsledkem probuzené touhy pochopit USA, které se nacházejí uprostřed studené občanské války,“ vysvětlil jeho čínskému zpravodaji přitažlivost knihy Wang Wan, děkan Institutu finančních studií na prestižní Čínské lidové univerzitě v Pekingu.

Žádanost knihy nepochybně souvisí i s jejím autorem. Před třiceti lety ji napsal tehdy pětatřicetiletý Wang Chu-ning, nyní šedá eminence pekingského režimu. V mládí platil za mimořádný akademický talent a s vědeckým zápalem pojal koncem osmdesátých let i stáž v USA. Během půl roku navštívil dvacet univerzitních kampusů a třicet měst, pozoroval také prezidentskou volební kampaň roku 1988 – ovšem dospěl k závěrům velmi nelichotivým pro hostitele: „Zatímco západní moderní civilizace může přinést hmotný blahobyt, tak nutně nevede ke zlepšení lidského charakteru.“

Dnes je mu šedesát pět let a ze seriálu o vlivných intelektuálech současnosti se vymyká tím, že už čtvrtstoletí nezveřejnil žádnou knihu ani nestál za vznikem vědecké či technologické inovace. Přesto je podle všeho reálně nevlivnějším myslitelem z doposud portrétovaných. Posledních devět let totiž doprovází čínského prezidenta Si Ťin-pchinga na domácích i zahraničních cestách, stojí za klíčovými trendy jeho panování a od roku 2017 patří do sedmičlenného stálého výboru politbyra. Jako jediný z členů tohoto nejužšího politického vedení Číny přitom za sebou nemá žádnou praktickou vládní zkušenost z některé z provincií.

„Wangův vliv ve straně lze vysvětlit jeho vhledem do otázky, jak uchránit socialismus před silami západní globalizace,“ píše Matthew D. Johnson na serveru Reading the China Dream, který se specializuje na překlady textů vlivných čínských, režimem povolených intelektuálů. Tím klíčovým pro ochranu před liberálními idejemi je přitom podle Wang Chu-ninga důraz na kulturu a základní hodnoty, jež stát musí tvrdě vymáhat. Jeho přemýšlení tak nabízí i vysvětlení aktuálních, Západu někdy nepochopitelných kroků pekingského režimu.

Politický software

Kvůli chatrnému zdraví i rodinným konexím se během kulturní revoluce vyhnul vyhnanství na venkově – místo toho se doma v Šanghaji na elitní škole učil francouzsky a hltal knihy evropských klasiků. Po znovuotevření vysokých škol v roce 1978 se v Šanghaji přihlásil na elitní univerzitu Fu-tan a v pouhých třiceti letech se stal nejmladším profesorem v její historii.

V polovině devadesátých let přesvědčil Wang Chu-ninga k přechodu z univerzity do politiky osobně tehdejší prezident, též šanghajský rodák Ťiang Ce-min. Při setkání údajně citoval z jeho knih a nabídl mu místo ve vlivném vnitrostranickém think tanku – Výzkumném ústavu pro centrální politiku, který později (v letech 2002–2020) řídil. Během této éry nejen že nic nepublikoval; podle profilu, který před osmi lety vyšel v deníku The Wall Street Journal, dokonce přerušil většinu kontaktů s kolegy z univerzity a zásadně se přestal stýkat s cizinci. Na papíře však za sebou tento introvert a nespavec ve dvaceti knihách zanechal více názorů a myšlenek než kterýkoli jiný významný čínský předák posledních dekád.

Na počátku akademické dráhy se zabýval konceptem státní suverenity, zkoumal jeho proměny v dějinách evropského myšlení od antiky až po Hegela a rozdíly vůči konfuciánskému pojetí suverenity. Poté se – podobně jako mnozí intelektuálové osmdesátých let – vypořádával s rychlou modernizací Číny, již přineslo tehdejší otevírání se světu a tržní reformy. Ve svých nejvlivnějších textech promýšlel politický „software“ – tedy kulturu, hodnoty, pocity a tradice, které považoval za stejně podstatné jako „hardware“, tj. ekonomiku a instituce.

Hospodářská a politická modernizace byla z jeho pohledu žádoucí pouze v případě, že se ji podaří doplnit novým hodnotovým systémem, který pomůže udržet společenský řád. Ovšem hodnoty, na nichž by rychle se měnící společnost mohla stavět, mu v tehdejší Číně chyběly. Dospěl k tomu, že země je musí znovu vytvořit – a pomohl si poznatky z historie, dějin práva a čínské i západní politické filozofie. „Toužil po spojení marxistického socialismu s konfuciánskými hodnotami, čínským legalistickým politickým myšlením a západními idejemi státní suverenity, moci a nacionalismu. Z této syntézy měl vzniknout základ dlouhodobé stability a růstu, jenž bude imunní vůči západnímu liberalismu,“ píše N. S. Lyons v zevrubném profilu, jenž v říjnu vyšel na esejistickém serveru Palladium.

Pro vytvoření tohoto rámce byla z jeho pohledu nenahraditelná silná centrální kontrola státu. Její efektivitu pak měla zvýšit ideologická kontrola v rámci vládnoucí strany, překonání lokálních a regionálních odlišností právě s pomocí univerzálních „základních hodnot“ a boj proti korupci ve vlastních řadách. Na téma korupce v čínské a západní tradici a boje proti korupci v čínské historii ostatně napsal dvě knihy.

Kvůli důrazu na hodnoty a stabilitu bývá Wang řazen mezi takzvané nové konfuciány či neoautoritáře – sám sebe ale spíše vnímá jako čínského neokonzervativce. Jak píše sinolog I Wang z australské Griffithovy univerzity: Wang Chu-ning vždy zdůrazňoval, že „politická demokratizace nesmí být rychlejší, než je stupeň rozvoje země“. S odkazem na čínské přísloví argumentoval, že není moudré pomoct sazenici k růstu tím, že ji vytrhneme z půdy.

Projevy dekadence

Ještě koncem osmdesátých let přitom jeho představa „základních hodnot“ byla poměrně otevřená postupnému směřování k demokracii i liberálním vlivům. To se však změnilo právě po zmiňované stáži v USA. Při objevování nové země dospěl k závěru, že Amerika čelí „nezastavitelnému spodnímu proudu krize“. Viděl hlavně rozpory mezi bohatými a chudými, mezi proklamovanou demokracií a realitou mocných korporací a zájmových svazů, volby považoval za vyprázdněný rituál. Všímal si lidské osamělosti, krize rodiny, drog.

Ovlivnila jej také kniha The Closing of the American Mind (Uzavření americké mysli) od filozofa Allana Blooma, která argumentovala, že vyšší vzdělání zradilo americkou demokracii tím, že studentům vštěpuje relativistické hodnoty podkopávající kořeny úspěchu americké civilizace. To všechno jej vrátilo k jeho velkému motivu: „Když zkolabuje hodnotový systém, jak se může udržet při životě společenský systém?“ A po návratu domů proto začal argumentovat, že Čína musí odolat vlivům globálního liberalismu – protože právě jeho směs individualismu, materialismu, hédonismu považoval za příčinu amerických problémů.

Podobně mezinárodní vztahy po konci studené války vnímal – trochu v duchu Samuela Huntingtona, kterým se mnohdy inspiroval – coby střet kultur. A právě kultura, tedy „jemná síla“ – nikoli politika či zbraně, tedy tradiční „tvrdá síla“ –, pro něj byla největším ohrožením čínské suverenity. „Západní země stále více využívají svou kulturní sílu k ovlivnění světového dění a vnitřního vývoje rozvojových zemí,“ napsal v první polovině devadesátých let. Za způsob obrany považoval nacionalismus a kroky nezápadních zemí namířené „proti kulturní hegemonii Západu“.

Wang Chu-ning radil hned třem čínským prezidentům, přesto pozoroval, jak se „zhoubný vliv“ liberálních idejí šíří do čínské kultury a společnosti. Autoři jeho profilů se shodují, že až současný vládce Si Ťin-pching se pohledem tohoto dvorního intelektuála plně řídí a nejspíše jej i sdílí. Velkým motivem Siho vlády je – v duchu Wangovy tvorby – protikorupční tažení, jež smetlo i některé špičky režimu.

Podle citovaných autorů též není náhoda, že Wangův vzestup jde ruku v ruce s obnovenými ideologickými kampaněmi mezi členy komunistické strany, rostoucím nacionalismem a kulturním útlakem menšin, snahou státu získat kontrolu nad soukromými technologickými koncerny (viz třeba dočasné záhadné zmizení nejznámějšího čínského podnikatele a filantropa Jacka Maa) a kultem kolem Si Ťin-pchinga.

Wangovo uvažování se zrcadlí i v aktuálních krocích čínského vedení, které v zahraničí vyvolávají značnou kritiku nebo minimálně nepochopení. Například omezení on-line videoher na maximálně tři hodiny týdně, omezení LGBT aktivistů, náhlá cenzura a vymazání internetových účtů řady filmových celebrit a kampaň proti zženštilosti a naopak pro nové maskulinní vzory v popkultuře.

Obojí je podle Čchang čcheho ze serveru SupChina, který se specializuje na čínské dění, projevem toho, že čínské vedení vnímá propojenost politických problémů s kulturou. „V nedávném projevu o své politice všeobecné prosperity Si varoval před roztrháváním společenské soudržnosti na Západě a slíbil, že se Čína vydá jinou cestou,“ napsal. „V jádru pekingských kroků je přesvědčení, že materialismus a progresivní hodnoty jsou projevem dekadence, upadající civilizace.“

Čína se tak podle něj vydává k ještě většímu kulturnímu konzervatismu. Nový výběr členů politbyra v roce 2022 ukáže, jak velkou roli v dalším vývoji sehraje inspirátor tohoto směřování, Wang Chu-ning.