Kultura/mix

DĚLNÍCI KULTURY

Duane Hanson (1925–1996) byl americký sochař, který od konce šedesátých let vytvářel figurální plastiky tak hyperrealistické, že si je lidé v galeriích pletli s reálnými postavami a například vystavené kustodky se ptali, kde najdou záchod. To není pověst, sám jsem se kdysi v Rotterdamu, kde měl Hanson v roce 2002 v místní Kunsthale retrospektivu, nechal některými sochami nachytat. Hanson byl mistr portrétů úplně obyčejných lidí. Uklízeček, vrátných, kulturistů, turistů, důchodců a velmi často lidí z nákupáku. Lidí, kteří pod krustou obyčejnosti většinou skrývají naprosto neobyčejné příběhy.

Na Hansona došla řeč minulé pondělí poté, co jsem na festivalu Divadelní Flora Olomouc zhlédl představení hostujícího divadla Berliner Ensemble Žena, která narážela do dveří. Ústřední a jediná postava inscenace Paula je totiž schválně stylizovaná právě jako jedna ze sochařových plastik, jak v následující debatě s diváky přiznala její představitelka Bettina Hoppe. Jako vnějškově jednorozměrná žena, v níž se toho ovšem děje mnohem víc, než by člověk čekal. Bettina Hoppe přitom Paulin příběh odvyprávěla v jednom nepřerušovaném monologu tak rychlém, že divák nevybavený schopností plně se dorozumívat německy ani nestíhal číst titulkovací zařízení.

Škoda že u nás Duane Hanson nikdy nevystavoval. A vzhledem k pojišťovací hodnotě jeho bohužel čím dál křehčích, neboť stárnoucích laminátových objektů jen tak vystavovat nebude. Co se nicméně týče…