Obsluhoval jsem Konrada Henleina

Třiapadesátiletý Petr Stančík je mistrný fabulátor. V mystifikacích se vyřádil už v ceněných titulech jako Pérák či Mlýn na mumie, za který před šesti lety získal Magnesii Literu. A pokračuje v nich i v novince Pravomil aneb Ohlušující promlčení.

Kdo od něj doteď nic nečetl, dojde mu to s jistotou zhruba na šedesáté stránce. Jeho čerstá kniha se sice tváří jako nalezené deníkové zápisy hrdiny protifašistického a protikomunistického odboje Pravomila Raichla (1921–2002). Pak se nicméně čtenář dostane k zápisu ze 7. června 1936, ve kterém stojí, že mu na letišti ve Kbelích spadl na hlavu kus plechu z předváděné stíhačky Avia B-534.

Stančík miluje hyperboly a Raichlův reálný příběh mu k nim posloužil jako ideální odrazový můstek. Jak známo, v roce 2002 se rozhodl zastřelit komunistického prokurátora Karla Vaše, který poslal v padesátých letech na smrt jeho velitele, generála Heliodora Píku. Případem se už předloni inspirovali autoři filmu Staříci, kteří ovšem nechali Raichla plán dokončit. Ve skutečnosti těsně před atentátem umřel na infarkt. A právě v tomhle momentu začíná Stančíkova kniha. Po nezdařené odplatě najde u Raichla Vašova dcera deník a Stančík skrz jeho stránky postupně konstruuje vlastní Pravomilův příběh.

„Pan Hácha se možná před Němci plazí v dobré víře, že patolízalstvím nás Čechy zachrání před vyhlazením. To je však tragická chyba. Čím hlouběji se ohneme, tím snazší nás bude pohřbít,“ stojí v jednom ze zápisů. Tyto…