Soumrak nadčlověka

Ne že by v letní Americe nebylo o čem psát či mluvit, řeší se vyšetřování lednového útoku na Kongres i nedostatečná proočkovanost populace, skutečné emoce ale minulý týden vířilo rozhodnutí sportovní gymnastky Simone Biles vypustit olympijskou soutěž družstev i jednotlivkyň. Gymnastka se během klání psychicky zhroutila, začala mít pocit, že se v důsledku nesnesitelného stresu nedokáže soustředit, ztrácí kvůli tomu orientaci při krkolomných vrutech, a tudíž jí hrozí, že si ublíží.

Američané se s velkým zklamáním vyrovnávají samozřejmě různě, velká část z nich se s úžasem podivuje nad tím, jak velkou nálož na ramena téhle 148 centimetrů vysoké gymnastky vlastně naložili. Biles je letitá veteránka a světová gymnastická superhvězda. Čekalo se, že bude suverénně dál dominovat za pomoci stále náročnějších cviků. Že bude zároveň symbolem vzdoru všech ublížených žen, protože je jednou z obětí obrovského sexuálního skandálu, který se před pár lety přehnal americkým gymnastickým svazem. Že bude majákem pro všechny mladé americké černošky, které v ní budou vidět symbol všeho, čeho můžou dosáhnout. Že bude vzorem pro všechny barevné ženy… zkrátka se to už nedalo unést.

Zajímavé na celé situaci je, kolik amerických hlasů rychle začalo vnímat gymnastčino rozhodnutí jako hrdinské gesto. Nebyl to jistě univerzální názor, náměstek texaského ministra spravedlnosti na Twitteru nejdříve napsal, že Biles je „sebestředná, dětinská národní ostuda“. Za pár hodin už se tamtéž rozsáhle omlouval…