Pomoc nakonec přišla

Minulý pátek vláda na mimořádné schůzi ukončila své váhání a schválila program pomoci Afgháncům, kteří v posledních dvaceti letech pomáhali českým vojákům na jejich misi v zemi pod Hindúkušem. Den předtím podpořil program pomoci i prezident Miloš Zeman. Ani extremistické strany se neozvaly s žádným oficiálním protestem. Zcela jistě k tomu pomohla i média, která v poslední době přinášela jasná varování, že nezbytným pomocníkům české vojenské mise a jejich rodinám hrozí po odchodu spojeneckých vojsk smrt z rukou Tálibánu.

Rozhodnutí pomoci blízkým spolupracovníkům je důležité nejen pro tyto ohrožené lidi, ale i pro Česko do budoucna. Kdyby program vláda odmítla, stěží bychom hledali pomoc místních na každé další vojenské misi, které se česká vláda a armáda zúčastní. Pracovat pro vojsko země, která v minulosti své spolupracovníky zradila, by asi nikdo moc nechtěl.

Pomoc je určená – stejně jako to udělaly ostatní země spojenecké mise v Afghánistánu – osobám (a jejich rodinám), jež podepsaly v posledních dvaceti letech s českou armádou „pracovní smlouvu“ a staly se tak de facto jejími příslušníky. Týká se to především tlumočníků a vojenských „konzultantů“, kteří pomáhali Čechům při výcviku afghánských vojáků nebo pro potřeby českých vojáků dodávali „analýzy prostředí“ regionů, v nichž české jednotky působily.

Politici tedy svůj úkol – sice s váháním, ale nakonec přece jen – splnili. Tajnou pomocnou operaci podle informací Respektu…