Bukové lesy v Jizerských horách jsou oficiálně prohlášené za světové přírodní dědictví, na mapě na sever od Liberce přibude známá značka organizace UNESCO, a tím se úspěšně završila cesta, na kterou zdejší buky a jejich lidští správci vyrazili před necelými dvěma lety.
Turisté si tak můžou naplánovat výlet k dalšímu klenotu, atrakci a lákadlu. Těch je v tuzemsku hodně, ale tohle je výjimečné: o žádné návštěvníky nestojí, nebo se jim přinejmenším v žádném případě nepodbízí. Dnes do bučin na severních svazích Jizerek ročně vkročí podle odhadů zhruba pět tisíc lidí. Budou pravdivé – i v létě, kdy je nahoře v horách přeplněno, zdejšími stezkami chodí jen pár lidí. Ochranáři hádají, že s prestižním světovým razítkem se počet návštěvníků tak nanejvýš zdvojnásobí.
Není divu. Cest je tu málo. Všechny jsou příkré tak, že i když máte dobrou fyzičku, stejně jste už v polovině kopce zpocení a zadýchaní. S občerstvením nepočítejte, na prudkém kopci se žádný kiosek neudrží. Pak se cesta začne narovnávat, vy máte dost energie na rozhlížení se – ale to už jste na náhorní plošině Jizerských hor a vzácné bučiny máte za zády.
Buky nad Hejnicemi jsou a zůstanou místem pro zvláštní druh návštěvníků, kterým nevadí, že tam není co dělat. Jenom se sunout do kopce nebo z kopce, občas vyšplhat na skalnatou vyhlídku a zhlédnout buď dolů do jednoho z ostře zaříznutých údolí, nebo se zadívat do polských a německých rovin v dálce. Ještě vodopády tu jsou, hezké, ale jenom malé, vlastně spíš…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
