Aspoň něco, prosím

Všichni to chtějí, každý svým způsobem, ale každý hodně – a nakonec se to stejně nemusí podařit. Íránská jaderná dohoda, podepsaná v roce 2015 a zhroutivší se o tři roky později, je právě teď blízko oživení. Americký prezident Joe Biden je vstřícnější než jeho předchůdce. V Íránu je po – i na tamní poměry nesvobodných – prezidentských volbách a vítězství konzervativce Ebráhíma Raísího politicky přehlednější. Panuje opatrná shoda, že by znovuuzavření dohody o íránském jaderném programu extrémně nestabilnímu Blízkému a Střednímu východu prospělo. Může se to stát v řádu týdnů. Ale svět je jiný než před pěti nebo dvěma lety. Kvůli měnícím se okolnostem se může snadno přihodit, že se žádný návrat k historické dohodě konat nebude.

Neříkejte jim, co umíme

Dohoda z roku 2015 Írán zavazovala k tomu, že nebude zlepšovat své technologie na obohacování uranu, výměnou za to dostal zrušení dosavadních sankcí. S Íránem ji podepsalo šest světových mocností spolu s Evropskou unií jako pokus, jak zabránit tamní teokracii ve vývoji jaderné zbraně. V roce 2018 ji americký prezident Donald Trump jednostranně vypověděl a zavedl proti Íránu nové a velmi tvrdé sankce. Írán reagoval rychlým vývojem v obohacování uranu, který ho o notný kus přiblížil k vlastnictví atomové bomby.

Prezident Biden a jeho vláda naznačují, že se k dohodě v nějaké podobě chtějí vrátit. To samé říká i nový ultrakonzervativní íránský prezident Raísí a podle všeobecné shody i tamní zdaleka nejmocnější politik,…