Za modrou čarou

Je docela neuvěřitelné, jaký vliv na kvalitu života může mít trocha modré barvy ve tvaru čáry nastříkaná na vozovce. Ano, myslíme tím vyznačenou parkovací zónu, a to jednu zcela konkrétní, na pražském sídlišti Prosek. Začala tu platit od dubna a stačily dva měsíce, aby se díky ní svět pro obyvatele paneláků dost změnil k lepšímu.

Naše téměř osmdesátiletá sousedka vysadila loni na travnatém plácku před svým přízemním bytem magnolii, lísku a oleandr. Ani jedna rostlina nepřežila letošní jaro, všechny polámali řidiči, jejichž zaparkované vozy pravidelně večer oblehla druhá řada parkujících aut a oni se tak ze svého stání nedostali jinak než přes chodník a přes trávníky, přičemž pod koly drtili vše, co na nich rostlo. Sousedka se před očima měnila v nešťastnou popudlivou bytost, stále na stráži a připravená vyběhnout z bytu k další hádce s dalším bezohledným řidičem. Ne že by ona sama a náš vchod byly v tomhle ohledu proseckou první obětí: jezdit přes trávníky, ať už z parkovacího místa nebo pro zkrácení cesty někdy jen pár metrů od oken bytů, se v některých ulicích zdejšího sídliště stalo normou už dávno. Aut parkujících v „druhých řadách“ na Proseku byly denně stovky a bralo se to jako normál, dokonce i u městské policie. Kolem popelnic i míst na tříděný odpad se válelo velké množství odpadu, protože popeláři se k nim někdy přes zaparkované vozy nedokázali dostat.

Přebytek vozidel, odpadky, polámaná zeleň vyvolávaly řetězovou reakci.…