Disident a novinář unesený z letadla dostal osm let vězení

Běloruský novinář Raman Pratasevič dostal osm let vězení za údajné rozvracení státu. Zakladatel a svého času šéf nejoblíbenějšího běloruského média NEXTA hrál důležitou úlohu v protestech proti režimu diktátora Luakšenky. Po jejich neúspěchu odešel do exilu. Do Běloruska se vrátil šokující cestou - běloruské letectvo donutilo v Minsku přistát letadlo stroj firmy Ryan Air na lince mezi Aténami a Vilniusem. Policie pak Prataseviče a jeho přítelkyni z letounu vyvlekla. Co se dělo potom, je zvnějšku obtížné soudit. Pratasevič se ke svým domnělým zločinům přiznal, ale první nahrávky po zatčení byly zjevně natočené pod tvrdým nátlakem. V následujících měsících se veřejně distancoval od své minulosti, od svých kolegů z NEXTY, od opozice i od přítelkyně (která už mezitím dostala několik let ve vězeňské kolonii).

Možná ho k tomu běloruská tajná policie přinutila, možná se pokusil s režimem hrát hru - a možná něco uhrál. Jeho kolegové z NEXTY, Stepan Putsila a Jan Rudzik, dostali v nepřítomnosti tresty devatenáct a dvacet let. Může se stát, že Pratasevičův trest bude brzy zkrácen jako odměna za plnění předepsané role, ale také není vyloučené, že v každém případě tragický příběh skončí odkroucením celého trestu. Při této příležitosti částečně odemykáme následující text o jeho kauze a článek o serveru NEXTA Stěpanovo zlaté dno. Pokud podobné články oceňujete, chcete je číst pravidelně, a podpořit nás tak zároveň v současné situaci, staňte se našimi předplatitelkami a předplatiteli. Získáte tak nejen týdeník v digitální či papírové podobě a možnost číst si texty aktuální na našem webu, ale zároveň přístup do celého archivu Respektu, v němž najdete i tyto články:

Desetidenní pobyt Ramana Prataseviče v Aténách byl po roce jeho první dovolenou. A byl z ní nadšený. „Byl tam se svojí přítelkyní, koupal se v moři, užíval si života. Říkal mi, že už se cítil vyhořelý, jak ho revoluce pohltila, ale v Řecku znovu získal energii a byl připravený zase naplno pracovat,“ popisuje Respektu svůj poslední rozhovor s nezávislým běloruským novinářem Franak Viačorka, poradce běloruské exilové prezidentky Svjatlany Cichanouské, který se s ním shodou okolností setkal právě během jeho pobytu v Aténách.

Pak dovolená skončila a revoluce se do Pratasevičova života vrátila s nečekanou silou. Třiadvacátého května, sedm dní po rozhovoru s Viačorkou, nasedl do letu irské společnosti Ryanair FR4978 z Atén do litevského Vilniusu, kde v posledních měsících po útěku ze své země žil. Letadlo s ním ale do cíle nedolétlo: při přeletu Běloruska muselo na příkaz tamních úřadů a za doprovodu vojenské stíhačky neplánovaně přistát v Minsku. Poté co museli všichni vystoupit na letištní plochu, příslušníci bezpečnostních sil běloruského diktátora Aljaksandra Lukašenky před očima šokovaných pasažérů uneseného letu Prataseviče i jeho přítelkyni odvedli pryč. Od tohoto momentu se v Evropě poměrně neznámý muž stal někým, jehož osudem se zabývají úplně všichni.

Najdeme je a zničíme

Jediné, co se momentálně o šestadvacetiletém novináři ví, je, že po svém zatčení na letišti skončil v největším minském vězení Valadarka, sněhobílém zámku z 19. století, kde Lukašenka vězní své nejhlasitější kritiky. Stejně jako se tu ztrácí jeho stopa, mizí i stopa jeho přítelkyně, ruské občanky Sofije Sapegy; pár byl od sebe oddělen ještě na letišti a Sofija skončila v jiném vězení než její přítel. Ji ani Prataseviče nemohou navštívit jejich rodiče, nemohli si s nimi ani zavolat, advokát se dostal k Pratasevičovi až po čtyřech dnech.

„Je nám odepřen jakýkoli kontakt, žádala jsem, aby za Ramanem mohli nezávislí lékaři, protože mám obavy o jeho zdravotní stav, ani to ale nebylo povoleno,“ popsala aktuální situaci svého syna na konci minulého týdne na on-line tiskové konferenci z Varšavy, jíž se Respekt účastnil, jeho matka Natalja Pratasevič. Spojení s Pratasevičem nemá ani běloruská exilová prezidentka Cichanouskaja, naposledy se oba viděli nedlouho před jeho zmizením v Aténách.

Cichanouskaja tu byla v rámci svého mezinárodního tažení proti Lukašenkovu režimu, měla schůzky s řeckými politiky a vystoupila na delfském ekonomickém fóru. Při něm a na několika dalších akcích ji Pratasevič fotil. „Mám štěstí, že jsem mohl blýsknout prezidentku,“ pověsil pak několik snímků Cichanouské v Aténách na svůj twitterový účet. V Řecku se Pratasevič od Lukašenky evidentně ničeho neobával, a proto svůj pobyt nijak netajil. Stejně jako mnozí jiní aktivisté nebral úplně vážně výhrůžku náměstka ministra vnitra Mikalaje Karpjankoua, který v běloruské televizi CTV 29. dubna prohlásil: „Jsme připraveni jednat. Až dostaneme rozkaz, opozici najdeme a zničíme ji.“

„To, že si dal na své sociální sítě fotky z Atén, mohlo Lukašenkovy lidi navést. Je to jedna z hypotéz,“ říká Respektu jiná známá běloruská novinářka žijící v exilu Hanna Liubakova. Nabízí se, že Lukašenka sem na základě téhle veřejné indicie mohl vyslat sledovací tým a ten byl několik dní Pratasevičovi v patách až na letiště. Svědčilo by o tom i to, že při nástupu do letadla si Pratasevič, jak se ještě stačil svěřit v soukromé zprávě jednomu ze svých přátel, všiml, že ho někdo fotí. Dotyčného popsal jako rusky mluvícího muže s tím, že neví, o koho jde.

Datum odletu měl původně Pratasevič se svojí přítelkyní otevřené, letenku si zabukoval den před odletem, což následně sdělil své matce. Odposlech jejího telefonu je další možností, jak se mohla běloruská tajná služba dozvědět, kdy se bude vracet, a připravit tak unesení letadla. Asi nejméně reálnou variantou je, že by se Lukašenkovým lidem podařilo napadnout elektronický systém pasažérů Ryanairu, k němuž měli přístup jen zaměstnanci společnosti a personál sloužící na aténském a litevském letišti.