Inkubátor domácího komiksu

Ke svým dvacetinám dostala komiksová revue Aargh! cenu Muriel a její výroční číslo s limitovanou obálkou se vzápětí vydražilo za pět tisíc korun. Přestože se jedná stále spíše o fanouškovskou záležitost, její plody už dávno (byť nevědomě) sklízí mnohem širší publikum. Aargh! komiksového historika Tomáše Prokůpka a kreslíře Tomáše Kučerovského platí za živnou půdu, na níž klíčila tvorba snad všech domácích autorů, než dorostli samostatným dílům.

Plnou dospělost oslavila revue, odkazující k anglickému citoslovci zlosti a frustrace, obálkou už tradičně vyzdobenou tajemnou krasavicí s kruhem kolem oka a ňadra. Tu Kučerovský namaloval hned na první číslo, které překvapilo grafickou a publicistickou úrovní i výběrem témat. Na domácí scénu, kde v roce 2000 vládl magazín Crew s anglosaským repertoárem superhrdinů, přišli „dva divní kluci z Brna“ s fanzinem, který se soustředil na v zásadě neexistující domácí komiks, a v prvním čísle navíc uvedli více než desítku autorek. V tehdy vysoce maskulinním prostředí se to jevilo jako naivita, která se vyčerpá do třetího čísla.

Když o deset let později vyšel výroční speciál a zároveň antologie Generace nula, platil už Prokůpek za znalce a vášnivého popularizátora devátého umění. I díky němu povstala generace autorů, již pojmenoval ve smyslu nového začátku domácího komiksu nula – a kteří dnes patří mezi zavedené (Lela Geislerová, Jiří Grus nebo Toy_Box). Jen těžko mohli navázat na tradici deformovanou lety komunismu – speciál…