Táta je v mých očích takový partyzán

Když došlo v roce 2014 k výbuchu muničního skladu ve Vrběticích, při kterém zemřel váš otec, jak jste přemýšlel o tom, co se stalo? A jak o tom přemýšlíte teď?

Byl jsem šokovaný, nemohl jsem uvěřit, že se něco takového mohlo našemu tátovi stát. Vůbec jsem si nepřipouštěl, že by v tom mohl být nějaký úmysl. Jako nejpravděpodobnější verzi jsem považoval, že došlo k požáru a následnému výbuchu. Nicméně tak rychlé šíření požáru jsem si neuměl vysvětlit. Tátovu smrt jsem považoval za naprosto zbytečnou. Když jsem se nedávno dozvěděl o roli Rusů v té věci, byl jsem opět šokovaný, ale tentokrát jiným způsobem. Nikdy by mě nenapadlo, že se něco takového v České republice může kvůli činnosti cizích tajných služeb stát, a že se mě to navíc bude osobně dotýkat. Začal jsem o tom přemýšlet jinak. Došlo mi, že tahle pro naši rodinu bolestná událost může pro Českou republiku jako celek znamenat možný odklon od vlivu Ruska, jemuž je bohužel nakloněn současný prezident. Kdyby k tomu skutečně došlo, a já v to pevně doufám, pak bych to vnímal tak, že náš otec nezemřel zbytečně. Z tohoto pohledu je táta dnes v mých očích takový partyzán, jehož smrt může přinést pro celou společnost pozitivní změnu, za kterou bohužel zaplatil nejvyšší možnou cenu.

Jak dlouho váš otec vlastně ve společnosti Imex Group, jejíž sklady vybouchly, pracoval?

Myslím, že to bylo něco kolem jednoho roku.

Co dělal…