Jenže na čí stranu se vlastně postavit? Všechno je tak nepřehledné. Američtí demokraté a spřátelení komentátoři vykazují v posledních dnech známky nelíčeného pohoršení nad tím, jak republikáni vyběhli s Liz Cheney, do minulého týdne třetí nejvýše postavenou představitelkou své strany v dolní sněmovně Kongresu. Cheney jako by se stala ztělesněním starých dobrých časů.
Ty nicméně, pokud člověk zaloví v paměti, znamenají třeba podporu „vylepšeným vyšetřovacím metodám“, což býval svého času načančaný termín označující mučení podezřelých teroristů, či pochyby nad tím, zda je Barack Obama Američan. Ano, Liz Cheney si kdysi neváhala pohrávat se stejnou teorií, jaká pomohla vynést na vrchol pozdějšího strůjce jejího pádu, Donalda Trumpa. Neváhala také zajít na svatbu své lesbické sestry, popřát snoubenkám mnoho štěstí do života, a pak na veřejnosti dštít konzervativní síru na škodlivost sňatků homosexuálů. Tyhle báječné chvíle se už nevrátí.
Nebo ano? Liz Cheney se v očích mnoha bývalých odpůrců očistila zásadovým postojem vůči Trumpově snaze zpochybnit výsledek loňských voleb. Na rozdíl od své sokyně, Elise Stefanik, jež byla dříve pro své liberální postoje, včetně finanční podpory vyšší účasti žen v politice, označovaná za „oblíbenou republikánku všech amerických demokratů“ a jejíž obliba se teď ale v očích americké levice propadla na samé dno. Důvod? Z političky, jež samu sebe popisovala jako mladistvou tvář republikánů, se stala „tisková mluvčí“ Donalda Trumpa propagující…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
