Nemohla jsem spát

Vcházejte vždy do místnosti, jako by vám patřila. Muž by to udělal bez uzardění,“ poradila před necelým rokem biochemička Jennifer Doudna mladým ženám v rozhovoru pro časopis National Geographic. Sebedůvěra je podle ní důležitá nejen ve vědě. Sama prošla veřejným školstvím na odlehlé Havaji, a když se pak ocitla jako doktorandka na Harvardu mezi intelektuálním výkvětem Ameriky, přílišnou sebedůvěrou rozhodně netrpěla. Ráda vzpomíná, jak ji tehdy nobelista Jack Szostak požádal v odborné věci o názor jako sobě rovnou – jak ji to šokovalo a jak jí to pomohlo.

Sama si později k Nobelově ceně otevřela cestu, když zkoumala mechanismy, jimiž se bakterie brání útoku virů. Objevila zvláštní druh imunity, která jim v tom pomáhá, a spolu s francouzskou mikrobioložkou Emmanuelle Charpentier přišla na to, že tuto zbraň lze využít k velmi přesné editaci dědičné informace. V roce 2013 se ukázalo, že metoda funguje i v savčích buňkách, a brzy začalo být zřejmé, že jde o jeden z největších průlomů v biologii od pochopení struktury DNA v roce 1953. Telefon od nobelovského výboru zazvonil oběma ženám loni.

Nejen díky nejprestižnější vědecké ceně však Jennifer Doudna vykročila z laboratoří do veřejného prostoru. Dávno před jejím udělením varovala před možnými důsledky vlastního objevu. Usiluje také o to, aby se špičkové technologie v medicíně nestaly výsadou bohatých, podařilo se jí vyvinout test, který detekuje koronavirus v těle pacienta za pouhých pět minut, podniká, stále se zajímá o…