Nemohla jsem spát
Objevitelka převratné metody genetických modifikací Jennifer Doudna varuje před zneužitím technologie, kterou sama vymyslela
Vcházejte vždy do místnosti, jako by vám patřila. Muž by to udělal bez uzardění,“ poradila před necelým rokem biochemička Jennifer Doudna mladým ženám v rozhovoru pro časopis National Geographic. Sebedůvěra je podle ní důležitá nejen ve vědě. Sama prošla veřejným školstvím na odlehlé Havaji, a když se pak ocitla jako doktorandka na Harvardu mezi intelektuálním výkvětem Ameriky, přílišnou sebedůvěrou rozhodně netrpěla. Ráda vzpomíná, jak ji tehdy nobelista Jack Szostak požádal v odborné věci o názor jako sobě rovnou – jak ji to šokovalo a jak jí to pomohlo.
Sama si později k Nobelově ceně otevřela cestu, když zkoumala mechanismy, jimiž se bakterie brání útoku virů. Objevila zvláštní druh imunity, která jim v tom pomáhá, a spolu s francouzskou mikrobioložkou Emmanuelle Charpentier přišla na to, že tuto zbraň lze využít k velmi přesné editaci dědičné informace. V roce 2013 se ukázalo, že metoda funguje i v savčích buňkách, a brzy začalo být zřejmé, že jde o jeden z největších průlomů v biologii od pochopení struktury DNA v roce 1953. Telefon od nobelovského výboru zazvonil oběma ženám loni.
Nejen díky nejprestižnější vědecké ceně však Jennifer Doudna vykročila z laboratoří do veřejného prostoru. Dávno před jejím udělením varovala před možnými důsledky vlastního objevu. Usiluje také o to, aby se špičkové technologie v medicíně nestaly výsadou bohatých, podařilo se jí vyvinout test, který detekuje koronavirus v těle pacienta za pouhých pět minut, podniká, stále se zajímá o…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu