Kdy začíná dospělost

Maturita, vojna, odstěhování od rodičů, vstup do stálého zaměstnání, svatba – a děti. Přechod mezi dospíváním a dospělostí býval ještě před pár desítkami let v životě většiny lidí určen konkrétními událostmi, jež přicházely obvykle v rychlém sledu. Mladíka či slečnu, kteří všeobecně sdílenými milníky (nebo některými z nich) prošli, začalo okolí vnímat jako dospělé a oni sami sebe také.

Člověk nemusí být zkušený sociolog, aby si všiml, že většina tradičních znamení nejdůležitějšího životního přechodu už dávno neplatí. Povinná vojenská služba je zrušená, prodlužované studium a experimentování na trhu práce oslabily příchuť osudovosti nástupu do prvního zaměstnání a početí potomka a svatba se odkládají v průměru ke konci třetí dekády života. Je evidentní, že tahle ztráta jasných a společensky sdílených signálů přechodu do dospělosti dnešním dvacátníkům trochu zamotala hlavu. „V něčem ano a v něčem ne,“ odpovídají nejčastěji na otázku, zda se považují za dospělé, a psychologové dodávají, že nastal čas mluvit o nové etapě lidského vývoje. Hranice, oddělující mládě od samostatného jedince, na níž ve všech kulturách lidských dějin panovala jasná shoda, se zkrátka hledá znovu a složitě. Takže: kdy začíná dospělost? A co tenhle pojem vlastně v dnešní době znamená?

Cheesecake a volby

„Máma udělala výborný cheesecake s jahodovo-borůvkovou náplní, která při pečení vystříkla všude kolem,“ odpovídá Tereza Flossmannová se smíchem na otázku, jak prožila dnešní den. „A když odpoledne přijeli příbuzní, všichni jsme si pochutnali. Bylo to moc prima.“

Je první dubnová neděle a studentka příbramského gymnázia právě slaví jubileum, které je z hlediska platné české legislativy tou nejdůležitější hranicí v životě vůbec. Ode dneška nabývá Tereza plných občanských práv a s výjimkou kandidatury do parlamentu či na prezidentský úřad, na něž si musí ještě pár let počkat, smí dělat prakticky vše, co její rodiče. Může se vdát, volit, pořídit si střelnou zbraň, pít alkohol nebo kouřit cigarety, může se nechat zaměstnat a řídit automobil. Anebo také jít do vězení bez polehčujících okolností, pokud poruší zákon.

Při rozhovoru se však zdá, že ji v den osmnáctin více než změna společenského statusu zaměstnávají docela obyčejné radosti rodinného života, který se pro dnešek točí kolem ní. Vydařený narozeninový dort ji evidentně naplňuje větším potěšením než fakt, že si může ode dneška v samoobsluze legálně koupit lahev vína. „Nějak nemám pocit, že bych měla víc svobody než včera, když jsem šla spát,“ přemýšlí studentka. „Mám liberální výchovu, takže jsem si nepřipadala omezovaná. O velkých životních rozhodnutích se budu stejně radit s rodiči, protože mi na jejich názoru záleží. Jít legálně na pivo nebo si udělat řidičák je určitě fajn, ale teď v pandemii s tím stejně musím počkat.“

Jediná velká změna, na niž se s dovršením plnoletosti Tereza opravdu těší, je možnost volit v podzimních parlamentních volbách. Už v prvním ročníku gymnázia pomáhala v kampani jako dobrovolnice Pirátům a je ráda, že je konečně může podpořit platným hlasem. „Nelíbí se mi, kam vládní strany tuto zemi vedou,“ říká legálně dospělá žena. „A my mladí to můžeme změnit.“

Někde mezi

Navzdory čerstvě nabytým právům a chuti účastnit se veřejného života však studentka třetího ročníku gymnázia dodává, že úplně dospělá si ještě nepřipadá. A stejně to vidí i její další vrstevníci. Pocit, že se nacházejí „někde mezi“, je podle výzkumů napříč vyspělým světem typický nejen pro čerstvě plnoleté adolescenty, ale přetrvává hluboko do další dekády života.

Ona osmnáctka, kterou český právní řád – tak jako většina ostatních – stanovil coby ústřední milník dospělosti, totiž v dnešní době se skutečnou dospělostí nemá mnoho společného. Funguje jako vstupenka do světa způsobilých, v realitě vývoje ale neodpovídá ani biologickému, ani sociálnímu zrání dnešních exemplářů druhu homo sapiens.

Pokud se na dospělost díváme z hlediska biologie, největší zlom přichází o pár let dříve s dozráváním pohlavních orgánů. Ve starších kulturách byla puberta považovaná za klíčový milník a její měřitelné znaky se počítaly ještě v moderní době – například britské pracovní právo z první poloviny 19. století umožňovalo zaměstnat v továrně dorostence, jemuž se z dásní vyklubala dospělá stolička sedmička, což se obvykle stává mezi jedenáctým a třináctým rokem.

S pubertou kromě zvenčí viditelných změn přichází také vůbec největší přestavba uvnitř lebeční dutiny, k jaké během lidského života dojde. Dětský mozek vybavený miliardami spojení, aby co nejefektivněji vstřebával informace a učil se novým věcem, v tomhle čase zredukuje jejich množství téměř na polovinu. Zjednodušeně se tento proces, nazývaný odborně prořezávání, dá vysvětlit tak, že obrovskou zásobárnu nasbíraných poznatků náš řídící orgán vymění za přehlednější soustavu jakýchsi konceptů, s jejichž pomocí se bude ve světě orientovat rychleji.

A zároveň v pubertálním mozku dozrává systém receptorů dopaminu, což mimo jiné přináší bažení po nových, často adrenalinových zkušenostech a tendenci k osamostatnění od dohlížejících autorit. „Dopamin nám dává pocit smysluplnosti,“ vysvětluje neurovědec a psychiatr Jiří Horáček. „Právě proto začínají být dospívající mnohem citlivější na některá témata, jako je spravedlnost a právo, oslovuje je umění, hudba a filozofie.“

Puberta se v našem civilizačním okruhu během uplynulého století posunula do ranějšího věku, což je fenomén, kterému věda přesně nerozumí, ale pravděpodobně souvisí s životosprávou a dětskou nadváhou. A zatímco začátek biologické dospělosti přichází dříve, její definitivní završení naopak mnohem později, než se donedávna soudilo. Současné neurologické výzkumy zjišťují, že lidský mozek dozrává až zhruba do pětadvacátého roku, někdy i déle.