Po stopách GRU

Stejně jako nelze dnes objevit dva agenty ruské vojenské rozvědky GRU Anatolije Čepigu a Alexandra Miškina, podezřelé z výbuchu muničního areálu ve Vrběticích, není možné najít ani muže, jehož sklady explodovaly. Nejde přitom vyloučit, že majitel společnosti Imex Group Petr Bernatík ml. může být někde schovaný kvůli svému bezpečí, zdá se totiž, že právě on by mohl disponovat důležitými informacemi pro objasnění dramatických událostí z roku 2014, jejichž dopad dnes dalece překračuje české hranice.

V centru dění

O Petru Bernatíkovi mlčí všichni, kdo se pohybují v jeho okolí. Když se ho Respekt pokusil kontaktovat v sídle jeho ostravské firmy bezprostředně poté, co vláda Andreje Babiše spojila výbuch ve Vrběticích s rozvědkou GRU, muž na druhé straně sluchátka, jenž se ani nepředstavil, po vyslechnutí žádosti o rozhovor zavěsil. Pokus dovolat se mu o týden později na soukromý mobil dopadl stejně: „Se mnou mluvit nemůžete. Na shledanou,“ řekl jen Bernatík, než ukončil hovor. A to dál trvá. „Přepojit ho není možné,“ říká dnes sekretářka ve firemní centrále.

To, co z Bernatíka dělá v případu Vrbětice ostře sledovaného člověka, je fakt, že vybuchlý sklad č. 16 navštívil den před explozí. Doteď jde přitom o nejasnou návštěvu. Do areálu přijel firemním vozem, délka jeho pobytu není veřejně známá a je otázka, zda s ním ještě nebyl někdo další.

Oficiálním vysvětlením firmy Imex Group pro média je, že se Bernatík na místě věnoval kontrole zboží, které bylo určeno další týden k odebrání jednomu českému zákazníkovi. Podle některých lidí znalých chodu vrbětického areálu byla podobná kontrola u majitele Imexu zvláštní, protože na to měl zaměstnance, právník mluvící za firmu Radek Ondruš ale označil Bernatíkovu přítomnost na místě za přínosnou, protože si tam údajně všiml blíže nespecifikovaných vad na zásilce a uložil dvěma svým zaměstnancům, aby je odstranili.

Na Bernatíkově návštěvě ve skladu č. 16 den před detonací je kromě neobvyklosti pozoruhodné i to, že v té době sem byli objednáni k prohlídce Imexem nabízeného vojenského materiálu i agenti GRU Čepiga s Miškinem. E-mailová žádost o vstup do vrbětického areálu doplněná fotokopiemi falešných pasů vystavených na jména Ruslan Tabarov a Nikolaj Popa (Tabarovův byl tádžický, Popův moldavský) nejdříve doputovala do Imexu a následně byla poslána provozovateli celého areálu Vojenskému technickému ústavu (VTÚ).

E-mail neměli odeslat přímo Čepiga a Miškin, jak uvedla s odvoláním na své zdroje BBC, odesílatelem měla být Národní garda Tádžikistánu. Čepiga s Miškinem měli být v e-mailu popsáni jako její zástupci. Tádžickou gardu mohla GRU, která na základě zjištění mezinárodní investigativní skupiny novinářů Bellingcat s tamní armádou spolupracovala, použít jako krycí manévr ke zvýšení věrohodnosti žadatelů – ve skutečnosti však agentů – v očích Imexu. Jestli to tak bylo, zafungovalo to dokonale: Imex nic nenamítal a VTÚ Čepigovi s Miškinem vystavil povolení k návštěvě na požadované dny od 13. do 17. října.

Časový souběh s přítomností Bernatíka ve skladu č. 16 vede policii, která ho měla vyzpovídat a dál se o něj zajímá, k tomu, zda GRU nemohl nějak – třeba nevědomky – pomoci, například tím, že by agenty provezl do areálu, kde mohli buď s jeho vědomím, nebo za jeho zády nainstalovat nástražné výbušné zařízení. Bernatík pro média mlčí, nicméně právní zástupce Imex Group Radek Ondruš tuhle verzi odmítá. Respektu opakovaně řekl, že šéf společnosti se nikdy s Čepigou a Miškinem nesetkal. „Na této informaci Petr Bernatík ml. trvá,“ říká Ondruš.