Krycí jméno Hamáček

Od oznámení informace o teroristickém útoku ruských tajných služeb ve Vrběticích se v české politice rozprostřela téměř bez výjimky shoda, že na útok je třeba razantně odpovědět masivním vyhoštěním ruských diplomatů a zaměstnanců velvyslanectví z Česka. Informace o vyšetřování a důkazech, jak k útoku došlo a kdo ho způsobil, přijali až na SPD a komunisty politici s pochvalou práce bezpečnostních služeb a policie.

Kolem dalších politických událostí, které nastaly nebo zemi čekají, je ale týden po zveřejnění detailů o vrbětickém dramatu hodně nejasností. Nad vší politickou shodou visí generální otázka, jak to bylo s cestou vicepremiéra Jana Hamáčka (ČSSD) do Moskvy a zda se bude měnit vláda ještě před podzimními volbami.

Kdo to dosvědčí

Jednoznačně největší vnitropolitická hádanka kolem vrbětického odhalení je v tuto chvíli stále ještě spojena s vicepremiérem a ministrem vnitra Janem Hamáčkem. Byl to právě on, kdo spolu s premiérem při dramatické tiskovce předminulou sobotu sdělil veřejnosti, že agenti ruské tajné služby zorganizovali v Česku teroristický útok a zabili při tom dva lidi – a současně to byl právě on, kdo ještě dva dny před tiskovkou veřejně plánoval odjet do Moskvy s prosbou o dodávku proticovidových vakcín. Okamžitě proto vzniklo podezření, že se šéf vnitra zachoval ke své zemi ostudně. Přestože o ruském teroru věděl už minimálně deset dní před tiskovkou, odvolal v té době a s touto znalostí prozápadního ministra zahraničí Tomáše Petříčka, převzal dočasně jeho funkci a ihned poté ohlásil cestu do Moskvy, což působilo jako gesto vazalství k Rusku a později po informacích z tiskovky jako snaha stihnout dovoz ruské vakcíny ještě před tím, než bude neudržitelné věc zatajovat a veřejnost se o vrbětickém násilí dozví pravdu.

Hamáček se toto podezření pokusil, jak známo, rozehnat prohlášením, že jeho plánování cesty nebylo reálné, ale šlo o zastírací manévr a strategické bezpečnostní opatření na zmatení nepřítele, Ruska. A že tuto zpravodajskou hru dělal v souhře s bezpečnostními službami a dalšími partnery, aby získal přátelským manévrem k Rusku čas nachystat podmínky pro reakci. „Součástí týmu, který řešil bezpečnostní otázky, byli představitelé všech tří služeb, nastupující ministr zahraničí Jakub Kulhánek a policejní prezident. Tato sestava by si nikdy nedovolila udělat něco, co není promyšlené a co je proti bezpečnostním zájmům České republiky,“ odrážel pochyby nad tímto vysvětlením Hamáček.

Na otázku, zda může policejní prezidium dosvědčit, že se podílelo na takové bezpečnostní hře s Janem Hamáčkem a co měla tato operace vlastně zakrýt, odpovídá mluvčí, že „ani prezidium, ani policejní prezident to nebudou komentovat“. Jakub Kulhánek, dosavadní Hamáčkův náměstek na vnitru, z něhož se minulou středu stal nový ministr zahraničí, na zaslanou otázku pídící se po dosvědčení vicepremiérových slov tři dny do uzávěrky listu neodpověděl.

„A ani po jednání výboru nejsem v této věci o moc moudřejší,“ říká poslanec František Vácha (TOP 09), člen bezpečnostního výboru, na jehož uzavřeném jednání hned v pondělí po tiskovce informoval Hamáček doprovázený policejním prezidentem a šéfy všech tří zpravodajských služeb (BIS, ÚZSI a Vojenského zpravodajství) poslance jak o důkazech v kauze Vrbětice, tak o své „bezpečnostní hře“ s cestou do Moskvy.

V dalších dnech pak Hamáček právě na bezpečnostní výbor odkazoval: že tam se šéfy služeb poslancům okolnosti cesty vysvětlil a oni to přijali. „Během schůze na mě to ministrovo vysvětlení působilo věrohodně a tak, že mu to šéfové služeb vlastně dosvědčují. Ale po výboru jsem si uvědomil, když jsem o tom přemýšlel, že je to pořád divné. A že jsem ten dojem dosvědčení získal z toho, jak tam vedle něj seděli a to, co říkal, mlčky jenom nerozporovali,“ popisuje Vácha.