Letošní Oscary nejsou zádušní mší, ale zprávou o budoucnosti filmového průmyslu

V noci z neděle na pondělí se v Los Angeles koná 93. ročník udílení Oscarů. Při této příležitosti výjimečně odemykáme text z aktuálního Respektu, který představuje nominované tituly v hlavní kategorii nejlepší film a zároveň  mapuje změny, jež ve filmovém průmyslu způsobila či urychlila pandemie covidu-19. Pokud podobné články oceňujete, chcete je číst pravidelně a podpořit nás tak v současné situaci, staňte se naším předplatitelem. 

Když v roce 2011 získala Melissa Leo Oscara za nejlepší herecký výkon ve vedlejší roli za snímek Zápasník, byla tak nervózní, že celou děkovací řeč mluvila sprostě. Nervozita k podobným situacím patří vždy a pro Oscary to platí dvojnásob. Hraje se opravdu o hodně. Vyhraju? Odejdu s prázdnou? Neudělám ze sebe při děkování hlupáka? Vyplatí se nakonec všechna ta energie investovaná do několikaměsíční kampaně, která má hlasující přesvědčit, že zrovna mému filmu mají dát svůj hlas?

Kolem Oscarů, které se budou udělovat 25. dubna, panuje nervozita ještě z trochu jiného důvodu. Po roce pandemie, zavřených kin a utlumeného natáčení je celý americký filmový průmysl v neklidu. Časopis Vulture trefně shrnul vymknutý rok tím, že Oscary překřtil na Oddscars (hříčka odkazuje na slovo „podivný“). Panuje pocit, že jsou „zádušní mší za sezonou, která se nekonala“, napsal Vulture, a začátkem návratu do normálu. Místo rozborů, kdo si nominaci zaslouží a kdo ne, a spekulací o tom, jestli má větší šanci na vítězství cenami ověnčená Země nomádů, nebo politicky uvědomělý Chicagský tribunál, je tedy letos možná nejzajímavější úplně jiné téma. Co se dá z letošních Oscarů vyčíst o aktuálním stavu a možné budoucnosti filmového průmyslu?

Všichni, nebo nikdo

Organizátoři slavnosti byli celý loňský rok vcelku nervózní z toho, jestli se mají Oscary v roce odložených premiér a změněných priorit pandemií sužované země vlastně vůbec konat. Shodli se, že ano. Tradice, která začala v roce 1927, je jako marketingový nástroj pro Hollywood natolik důležitá, že ani pandemie není důvod, aby se přerušila. Jen je třeba akci z kina přenést do velké haly losangeleského vlakového nádraží a omezit počet hostů na nominované + 1. Pro nominované mimo USA, kteří do Ameriky nechtějí či nemohou přijet, jsou zřízena místa v Evropě, kde se bude natáčet.

Následně byli organizátoři nervózní z toho, o jakých filmech se bude hlasovat, když žádný z producentů nemůže splnit podmínku uvést film alespoň jeden týden v některém z kin v Los Angeles. Vyřešila to úprava pravidel. Nominován mohl být každý film, který byl uveden buď v americkém kině, nebo na on-line platformě zřízené pro členy Americké filmové a televizní akademie. Ti nakonec vybírali z více než tří set titulů. Když se vyřešila pravidla, organizátoři znervózněli, jestli nominované filmy budou dostatečně etnicky, rasově a genderově pestré, aby se na jejich hlavy nesnesla kritika z „příliš bílých“ či příliš maskulinních Oscarů. Po ohlášení nominací si mohli vydechnout.

Dva z osmi nominovaných filmů v hlavní kategorii režírovaly ženy – favorizovaná Chloé Zhao snímek Země nomádů a Emerald Fennell thriller Nadějná mladá žena. Jeden se týká afroamerické zkušenosti a Černých panterů (Judas and the Black Messiah), jeden boje za občanská práva (Chicagský tribunál). Počet nominovaných herců a hereček různé barvy pleti a národností si vysloužil od amerických médií titulky o „nejvíce rozmanitých Oscarech v historii“.

Aktuálně, týden před udílením cen, jsou všichni nervózní ještě z jiného důvodu. Bude se na předávání vůbec někdo dívat? Čísla ze všech dosavadních filmových ceremonií v době pandemie totiž ukazují dramatický propad. Zavřená kina vyautovala všechny potenciální hity či prestižní snímky jako remake West Side Story, s jejichž uvedením se distributoři rozhodli počkat na konec pandemie. Oscary ztratily jeden z klíčových diváckých magnetů. Kvůli němu před jedenácti lety ostatně zvedly počet filmů v kategorii nejlepší film z pěti na deset. Změna měla zastavit odliv diváků vtáhnutím do hry i komerčně úspěšných velkofilmů jako Temný rytíř, které bývaly na okraji pozornosti hlasujících jako příliš velký eskapismus pochybných žánrů. Diváci najednou mohli fandit svému favoritovi, na nějž už šli dříve do kina. U filmů uvedených on-line se naopak divácký zájem měří jen těžko. Teoreticky je mohou vidět všichni. Nebo taky nikdo.

Ženy beze jména

Kolik lidí si nakonec oscarovou ceremonii zapne, je ve hvězdách. Budou to nicméně právě diváci, jejichž návyky se za uplynulý rok změnily. Se zavřenými kiny si zvykli, že filmy jsou dostupné z pohodlí obýváků. Včetně těch velkých jako Wonder Woman. Pandemický rok definitivně setřel rozdíl mezi obrazovkou a velkým plátnem. Před pár lety ještě vyhrocená debata, jestli se mohou „televizní“ snímky společnosti Netflix vůbec ucházet o Oscara, už je definitivně passé. Netflix má mezi nejlepšími filmy dva – Chicagský tribunál a životopis spisovatele Hermana J. Mankiewicze Mank – a Amazon Studios jeden – hudební drama Sound of Metal o bubeníkovi, který přišel o sluch. Ostatních pět míst si mezi sebe rozdělily artové divize studií se sociálně uvědomělými snímky či komorními rodinnými dramaty jako Otec a Minari. Tradičně by spíš patřily na soupisku cen nezávislého filmu.

Letošek tak k sobě přiblížil streamovací giganty a velká tradiční studia, která vyhlásila v čele s Disney on-line definitivně jako svoji prioritu. Kina v budoucnu už nebudou mít tak silné postavení a přednostní „právo“ na první uvedení filmů jako kdysi. V tomhle ohledu udává tón Disney. Svůj další komiksový film pod značkou Marvel Black Widow chvíli plánovalo jen pro kina. Ale v létě jej uvede ve stejný čas on-line i v kinech. Na on-line pěl chválu i oscarový podcast televizní stanice NBC. Díky internetu mohli nominované filmy vidět všichni, kdo chtěli. On-line už není nepříjemná konkurence s logem Netflixu, ale nový svět bez omezení.

Kvůli odloženým premiérám velkých filmů dostaly letos prostor ty menší a filmaři, na které by se jindy třeba nedostalo. Někteří takové nominace vidí jako krok správným směrem. Tradičně uzavřený prostor se otevírá například více ženám. První a dosud jedinou vítězkou Oscara za režii je Kathryn Bigelow z roku 2009, letos jsou nominovány hned dvě (Emerald Fennell a Chloé Zhao).

Viola Davis je pak první Afroameričankou se čtyřmi oscarovými nominacemi. Letošní Oscary jsou tak na hony vzdálené těm v roce 2002, kdy herečka Halle Berry zajíkavě věnovala svou sošku za Ples příšer všem „bezejmenným barevným ženám bez tváře, protože se pro ně dnes večer otevírají nové dveře“. Nemluvě o segregovaném stolu vzadu v sále hotelu Ambassador, který byl tehdy důsledně jen pro bílé, kam v roce 1940 usadili po dohadování Hattie McDaniel nominovanou za Jih proti Severu.

Jiní naopak nominace vnímali jako reakci instituce přinucené vycházet vstříc společenské poptávce. Toužící vysílat ty správné signály bez ohledu na kvalitu snímků, aby si vysloužila #Oscars so progressive. „Nominace na Oscary kdysi říkaly: ‚Podívejte se, jak skvělé filmy točíme.‘ Teď říkají: ‚Podívejte se, jak hodní lidé jsme,‘“ kritizoval například Bill Maher předminulý týden ve svém pořadu Real Time with Bill Maher oscarový výběr jako depresivní a společensky uvědomělý. Pravda je někde uprostřed a seznam nominovaných vzešel z průsečíku nutnosti reagovat na proměny společnosti – jak to dělal Hollywood vždycky – a neodrazovat mladé publikum a omlazení a rozrůznění skladby hlasujících. Už ji z 80 procent netvoří bílí muži nad šedesát. Skupina, která zařídila v roce 2006 smutné vítězství podprůměrného snímku Crash nad „příliš homosexuální“ Zkrocenou horou.

Co se produkce týče, touha studií uvádět některé své filmy jen on-line by mohla změnit typ vyráběných snímků. Od nákladných blockbusterů pro děti a mládež, které kina pro svoje tržby potřebují, by se mohla vrátit k prestižním filmům pro dospělé. Tedy k typu snímků, který kdysi představoval pilíř studiové produkce, vyhrával Oscary a dělal z nich událost, ale studia jej po roce 2000 opustila a investice i energii nasměrovala do nákladných fantasy a později komiksových adaptací. Výhledově bude pokračovat boom zpracování „zapomenutých“ nebo nepohodlných kapitol z amerických dějin či filmů tematizujících „jiné“ identity.

Všechny se budou dostávat do oscarových nominací. V horizontu pěti let by se mezi nejlepšími filmy také mohl poprvé objevit dokument. Dokumenty mohou být nominované už dnes, ale zatím se nikdy neprosadily. S rostoucími investicemi Netflixu a dalších producentů do jejich produkce je ale otázkou času, kdy se tak stane. Jako bylo otázkou času, kdy se prolomí „odpor“ vůči titulkům a kategorii nejlepší film vyhraje v globalizovaném filmovém průmyslu cizojazyčný snímek – podařilo se to loni jihokorejskému Parazitovi.

Hollywoodská studia už až na výjimky nevyrábějí filmy, které v minulosti dělaly z Oscarů událost a zapsaly se do dějin kinematografie jako Přelet nad kukaččím hnízdem nebo Četa. Ostatně, ani starý Hollywood studiového systému, velkých hvězd a stálé produkce stovek filmů ročně, z nějž Oscary vzešly, již dávno neexistuje. Oscary jako instituce bojují už nějaký pátek o vlastní relevanci a omlazení. Mají slibnější a slabší roky. Mohou pracovat jen s filmy, které mají k dispozici.

Měřeno snímky se letošek rýsuje spíš jako průměrný, i když Otec nebo Nadějná mladá žena nenápadně vyčnívají. Překvapit by ale mohl nakonec nečekaně ceremoniál samotný. Na jeho režii akademie najala Stevena Soderbergha. „Budete mít pocit, že jste sledovali film. Všichni nominovaní i předávající budou jako postavy ve filmu,“ popsal Soderbergh koncepci večera na začátku dubna pro Vanity Fair. Tříhodinový film od Soderbergha, věčného inovátora filmových žánrů, by ve finále nebyl špatný vítěz Oscarů.

Snímky nominované na Oscara v kategorii film roku:

Země nomádů: Od loňského vítězství na festivalu v Benátkách nabírala Země nomádů na pozornosti. Oscarového favorita z ní udělala vítězství na Zlatých glóbech a cenách BAFTA. Vykořeněná Američanka středního věku (Frances McDormand) putuje po krizi 2008 od jedné sezonní práce ke druhé a hledá smysl života v komunitě dobrovolně i nedobrovolně vyčleněných lidí. Depresivní road movie je nominovaná v šesti kategoriích včetně režie, scénáře a střihu pro Chloé Zhao.

Nadějná mladá žena: Potenciálně nová klasika subžánru filmů o ženské pomstě za znásilnění (rape revenge). Inteligentní, nejednoznačný, chytře vystavěný snímek mezi thrillerem a romancí. A hluboce smutný jako portrét ničivého traumatu a světa, který nejde porazit. Nebo jen za nejvyšší cenu. Carey Mulligan je nominovaná za roli talentované studentky medicíny, která se stává stejně talentovaným, ale tragickým andělem pomsty.

Otec: Nespolehlivá a selhávající paměť starého muže jako labyrint, z něhož nevede cesta ven. Florian Zeller převedl svoji ceněnou hru do filmového scénáře a výsledkem je empatický portrét odcházení mysli s hororovými podtóny. Perspektivu pokřivenou stařeckou demencí kopíruje nespolehlivá struktura. Anthony Hopkins coby otec, jenž sveřepě odmítá pomoc své dcery, dostal na stará kolena silnou roli.

Chicagský tribunál: Dramatizace procesu se skupinou aktivistů obviněných z organizování protestů proti válce ve Vietnamu v Chicagu, které se v roce 1968 vymkly z rukou. Soud si objednala administrativa Richarda Nixona. Kauza poukazující na korupční chování vlády a policejní násilí se hodí do současné atmosféry v USA. Vtipně, i když místy zjednodušeně vypráví o selhání demokracie i o její síle. Aaron Sorkin je nominovaný za režii i scénář. Sacha Baron Cohen za vedlejší roli.

Judas and the Black Messiah: Příběh charismatického černošského aktivisty Freda Hamptona a konspirace americké vlády a CIA proti hnutí Černých panterů. Jedna ze zapomenutých a nevyprávěných kapitol amerických dějin ukazující systémový rasismus, který z americké společnosti nevymizel dodnes. Nominace za scénář, kameru nebo herecký výkon ve vedlejší roli pro Daniela Kaluuyu.

The Sound of Metal: Film, jehož základní premisa se vejde krásně do dlaně jedné ruky, jak to kdysi jako ideál dobrého filmu požadoval Steven Spielberg. Mladý bubeník přijde o sluch. Drama sleduje fáze následného zápasu. I když zrovna nejde o typ diváckého snímku, který měl Spielberg na mysli, tvůrci si vyhráli se zvukem a nahlédli do světa neslyšících. Příležitost hlavně pro intenzivní herectví Rize Ahmeda nominovaného za hlavní roli.

Mank: Dějiny Hollywoodu jsou plné dramatických kauz. Jen málokterá ale přitahuje tolik pozornosti jako spor o autorství Občana Kanea. Snímek Davida Finchera se kloní na stranu scenáristy Hermana J. Mankiewicze, jemuž podle některých Kanea ukradl Orson Welles. Za ztvárnění Manka ve filmu plném hrátek s hollywoodskou mytologií je nominován Gary Oldman. Za roli ženy magnáta Williama Randolpha Hearsta Amanda Seyfried. David Fincher pak za režii.

Minari: Dojemné rodinné, multigenerační melodrama jedné jihokorejské rodiny hledající novou půdu pod nohama a budoucnost na malé farmě v Arkansasu osmdesátých let. Jak je u artového filmu zvykem, naději střídá katastrofa. Film především buduje kulturní mosty mezi Jižní Koreou a Amerikou. Režisér snímku Lee Isaac Chung je nominovaný za režii i scénář. Steven Yeun za roli mladého otce, který si chce žít svůj americký sen.

Kdo vyhraje a kdo by měl

Herec v hlavní roli: Vyhraje: Chadwick Boseman/Ma Rainey's Black Bottom. Měl by: Anthony Hopkins / Otec

Herec ve vedlejší roli: Vyhraje a měl by: Daniel Kaluuya/Judas and the Black Messiah

Herečka v hlavní roli: Vyhraje: Viola Davis/Ma Rainey's Black Bottom. Měla by: Carey Mulligan/Nadějná mladá žena

Herečka ve vedlejší roli: Vyhraje: Olivia Colman/Otec. Měla by: Maria Bakalova/Borat Subsequent Moviefilm: Delivery of Prodigious Bribe to American Regime for Make Benefit Once Glorious Nation of Kazakhstan

Animovaný film: Vyhraje a měl by vyhrát: Duše/Pete Docter a Dana Murray

Kamera: Vyhraje: Země nomádů/Joshua James Richards. Měl by: Mank/Erik Messerschmidt

Režie: Vyhraje: Chloé Zhao/Země nomádů. Měl by: Chlast/Thomas Vinterberg

Dokument: Vyhraje a měl by: Moje učitelka chobotnice -  Pippa Ehrlich, James Reed and Craig Foster

Nejlepší mezinárodní film: Vyhraje a měl by: Chlast/Dánsko

Hudba: Vyhraje: Mank/Trent Reznor and Atticus Ross. Měl by: Duše/Trent Reznor, Atticus Ross and Jon Batiste

Nejlepší film: Vyhraje: Země nomádů. Měl by: Jakýkoliv jiný než Země nomádů a Chicagský tribunál