Poslední tanec mezi stoly

Sicilská Etna otravuje už téměř měsíc místním vzduch, ale na oplátku poskytuje velkolepé spettacolo tvořené kouřem, popelem a občasnou lávou. Jinak je o spettacolo v Itálii nouze. Kina a divadla jsou už měsíce zavřená, koncerty zrušené a minulý týden utichla i muzea a výstavní síně. Zavřeli Caravaggia, Banksyho i Josefa Koudelku, jejichž výstavy Římany v posledních týdnech nejvíc přitahovaly. Uzavřeli i brány do Augustova mauzolea, které po čtrnácti letech nedávno s velkou slávou otevřeli, a Římané letos přišli i o historickou rekonstrukci atentátu na Julia Caesara!

Nový lockdown alespoň není tak tvrdý jako vloni. Člověk se může sám projít nebo si zaběhat venku a také knihy byly tentokrát zařazeny mezi „potřebné zboží“, takže knihkupectví zůstávají otevřená. A hlavně: nezavřeli všechny restaurace, je možné si z nich jídlo brát s sebou – a tím pádem si užít aspoň kulinářské spettacolo. Italofilové vědí své, ale cizinec důležitost jídla v italském životě nedokáže přesně pochopit, dokud v Itálii víceméně nezdomácní. Během počátků studia italského jazyka jsou tři čtvrtiny lekcí o jídle a student se rychle naučí rozlišit nejen těstoviny, sýry, ale i různá stravovací zařízení jako trattoria, rosticceria, hosteria, taverna… Až v Itálii ale pochopí reálie.

Zjistí třeba, že těstovin mají Italové dvě stovky a v jejich názvech po nějaké době detekuje typický místní humor. Rozezná nejen linguine, bucatini nebo cavatelli, ale i stringozzi, odvozené od tkaniček ke škrcení výběrčích…