Vědomí posvátna
Unikátní loňský nález v milevském klášteře připomíná, co pro středověkého člověka znamenaly relikvie a ostatky svatých
Při archeologickém průzkumu v premonstrátském klášteře v Milevsku byla loni v severní zdi lodi kostela sv. Jiljí odhalena přístupová chodba s trezorovou místností. V malé dutině našel tým archeologa Pavla Břicháčka pozůstatky dřevěné schránky. Na zbytku zlatého plechu byl viditelný kříž a dvě písmena IR, znamenající Iesus Rex, tedy Ježíš Král. Uvnitř dřevěných trosek se pak skrýval asi šesticentimetrový kus hřebu zdobený křížkem z jednadvacetikarátového zlata, jasné označení svaté relikvie. Analýza nalezených dřev jedno z nich datovala do 4.–5. století, druhé na přelom 13. a 14. století. Nepochybně jde o zbytky dřevěné schránky nebo schránek a v nich ukrytý železný hřeb. Zdejší řeholníci patrně věřili, že mají v klášteře část hřebu, kterým byl Kristus přibit na kříž.
Nález potvrzuje význam milevského kláštera i to, že lucemburské Čechy byly jedním z center křesťanské religiozity v Evropě. Připomíná ale také, jaký význam mělo středověké uctívání svatých relikvií pro duchovní život. A nešlo o něco, co by bylo od našich současných rituálů tak daleko, jak by se mohlo zdát.
Archeoložka Helena
Víra v posvátné předměty provázela křesťanství od počátků. U zrodu skutečného kultu relikvií, který se formoval ve 3. století a nabíral na síle od 4. do 6. století, je zajímavý příběh: Podle jedné z nejvýznamnějších legend středověku, vyprávějící o objevení Pravého kříže (inventio…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu