Rasová hygiena

Jedna ze základních moudrostí všedního dne, kterou dnes může předat každý rodič svému dítěti, se týká sociálních sítí. I když budou syn nebo dcera zřejmě mnohem zběhlejší v jejich používání, měli bychom jim nějak přesvědčivě sdělit to, co vědí lépe dospělí. A sice že sociální sítě jsou možná dobrý přítel, ale zlý pán. Něco na nich zveřejníme – ať už v noci, v opilosti, v rozčilení, návalu okamžité nenávisti, zármutku, euforie –, a to se pak, jednoho dne, může tvrdě obrátit proti nám a budeme litovat.

Jestli lituje nová hlavní hygienička Pavla Svrčinová, že na svém facebookovém profilu sdílela odporný rasistický vtip, nevíme. V rozhovoru pro ČT 24 minulý týden bez dalšího vysvětlení uvedla, že šlo o „chybu“ a že neví, jak se zjevně rasistický projev na její stránce objevil.

Z fungování Facebooku přitom vyplývá, že vtip sdílela Svrčinová sama, popřípadě někdo, komu dala přístupové heslo. I o tom ale mlčí. V jiném případě by jí musel někdo účet velmi sofistikovaně napadnout v čase, kdy byla málo známou aktérkou veřejného dění, což nevypadá pravděpodobně.

Podle všeho tedy Pavla Svrčinová navíc lže. To už trochu známe. Když se stal Jan Blatný v říjnu ministrem zdravotnictví, veřejně lhal ohledně svého podpisu pod protibabišovskou peticí Milionu chvilek.

Lhát se nemá, a pokud působíme ve veřejných funkcích a chceme být bráni vážně, tak tuplem ne. Sdílení rasistických projevů však posunuje hodnocení hlavní hygieničky do výrazně vyšších úrovní problémovosti. Je možné, že…