Na jazycích je krásné, že jsou to živé organismy, které procházejí neustálou proměnou. A stejně je na tom i naše mateřština. Slova, která se v minulosti používala v jednom významu, dnes znamenají něco jiného. Patří mezi ně například i označení našeho národního nápoje, výraz „pivo“ byl původně synonymem pro jakékoli „pití“, teprve později se jeho význam zúžil na kvašený nápoj.
K posunům dochází i ve stylovém zabarvení slov, co nebylo dříve vulgární, nyní je, případně naopak. Tak například Božena Němcová ve své nejznámější knize Babička píše: „Když neměla ani venku, ani v domácnosti co šukat, seděla nejraději ve své sedničce, která byla hned u kuchyně a čeledníku.“ Nutno dodat, že sloveso „šukat“ – tedy ve významu pohybovat se sem a tam, hledat něco či provádět drobné domácí práce – používali čeští spisovatelé v 19. století ve svých dílech běžně. A tak se s ním mohou setkat i dnešní děti v povinné školní četbě.
Opačnou cestu urazil obyčejný „kluk“, ten byl v minulosti nadávkou. Původně šlo o neopeřený šíp, který nedržel směr, a jen zřídkakdy tak zasáhl určený cíl. „Kluk neopeřený“ byl výraz pro ničemy a lenochy, postupně se ale na šíp zapomnělo a zůstal „kluk“, který už nenese hanlivé zabarvení a používáme jej dodnes.
Byly však také doby, kdy „pitomec“ neoznačoval člověka hloupého, omezeného, nechápavého, zkrátka troubu, jako je tomu teď. Ve staré češtině se přídavné jméno „pitomý“ používalo ve spojení se zvířetem. „Pitomý pes“ například znamenalo, že toto…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
