Konec salámu

Viktor Orbán musí být alespoň trochu nervózní. Bezvýhradná sázka na Donalda Trumpa nevyšla. Opozice v Maďarsku se spojuje a vzmáhá. A minulý týden zažil v Unii něco, co je jednoznačná porážka. Nejsou to zásadní věci – dominance jeho strany v domácí politice je stále naprostá a třeba maďarské očkování proti covidu jde (i díky nakoupené čínské vakcíně) obstojným tempem. Orbánovo vlastní politické heslo zní, že trvalá je jen touha pořád bojovat a že ani prohra, ani vítězství nejsou věčné. Přesto je rozhodnutí Evropské lidové strany (EPP, která sdružuje různé pravostředové strany v Evropě) zapudit Fidesz pro Orbána značnou ranou. Fidesz sice oficiálně rezignuje z vlastní vůle, ale až poté, co EPP právě kvůli maďarské státostraně změnila vlastní regule a může nově vyloučit celou stranu. Fidesz prostě odešel, aby nebyl vyhozen.

Po konci Fideszu mezi eurolidovci volali politici (hlavně) ze severu Evropy a Beneluxu už dlouho. Poukazovali na likvidaci maďarských nezávislých médií, nevládek a institucí právního státu, a také na Orbánovu – podle nich čistě nenávistnou – rétoriku o imigrantech, domnělém celosvětovém spiknutí finančníka George Sorose nebo homosexuálech. Předloni bylo Fideszu dokonce členství „pozastaveno“, ale byla to pořád jen symbolika. Členové Orbánovy strany dál zastávali důležité posty v europarlamentu a lidovecké europoslanecké frakci.

Fidesz přinášel EPP cenných dvanáct poslaneckých hlasů, stejně jako španělští lidovci nebo polská Občanská platforma, ale ze…