Jak těžké je být nonkonformní

Debut Nivelační bod od pisatele, který se skrývá pod pseudonymem Ivan40, je pro nynější české kulturní poměry docela příznačný. Autor by velmi rád byl provokatér, který věci pojmenovává natvrdo, nespisovně, a ostentativně se vymezuje vůči strukturám téměř všeho druhu. Jde o text programově nekorektní, a přitom – nebo právě proto? – téměř bezzubý. Silná slova nestačí na to být nonkonformní. Cíl je totiž velmi pohyblivý a společenská apatie vůči uměleckým provokacím značná. Účinná provokace je hlavně myšlenková dřina. Každý není S.d.Ch. – a i tenhle schopný střelec proti českému relativismu, buranství či přetvářce občas mine cíl.

Vypravěčem Nivelačního bodu je svobodný bezdětný čtyřicátník-singl; bývalá přítelkyně Dora, po níž se mu stýská, se raději vydala jinou cestou. A tak vypravěč v krátkých kapitolách vzpomíná: na Doru, ale především na svoje dětství, dospívání a vůbec minulé časy, z nichž mu zůstali kamarádi Oťas a Domino, kumpáni, z nichž ten první se vyznačuje neomalenou přímočarostí s častým úspěchem u žen, zatímco druhý je zdrženlivější a rafinovanější. Ale v zásadě se potácejí životem všichni tři. Mezi kapitolami se ještě vyskytuje deset „mezičasů“ – několikařádkových výkřiků bez interpunkce, v nichž současnost vztekle komentuje vypravěčův soused, nenapravitelný bolševik.

Nakladatelství na záložce paperbacku uvádí, že Nivelační bod přibližuje ohrožený druh jménem heterosexuální běloch, jemuž nikdo nemůže nic vzít; ztratit tedy…